Zprávy o tom, co se dělo 17. listopadu v Praze, neměl o onom víkendu pochopitelně žádné. Už tehdy v knihkupectví, které v Pelhřimově sídlilo na severozápadní straně dnešního Masarykova náměstí, prodával noviny a časopisy, takže se k němu první zmínka o pátečním masakru na Národní třídě v Praze donesla, až když v pondělí 20. listopadu nahlédl do ranních novin. „Pamatuji si, že první den byla ve Svobodném slově velice stručná zprávička,“ zavzpomínal na třicet let staré zážitky Jaromír Vytopil.

Svobodné slovo, jeden z tehdejších deníků, začal psát o listopadovém dění v Praze a následně i v celé zemi jako první. Postupně se přidávaly další noviny.

A také do Pelhřimova se začaly dostávat informace o tom, že to i u nás v tehdejším Československu konečně „prasklo“ rovněž dalšími kanály. Také do Pelhřimova v týdnu, který vyvrcholil slavným shromážděním stovek tisíc lidí na Letenské pláni v Praze, začali jezdit v tu dobu už stávkující pražští studenti, aby autenticky popisovali listopadové události v hlavním městě.

„Vzpomínám si, že se student, který přijel do Pelhřimova, jmenoval Šimon Mastný. A také na to, že z Prahy k nám putovaly nejrůznější letáky i zvýšené dodávky novin. Tehdy o ně byl takový zájem, že běžné dodávky nestačily. Přesto se to všechno vždycky rychle rozebralo,“ vypráví dnes dvaaosmdesátiletý Jaromír Vytopil.

Knihkupectví, které patřilo pod Krajský podnik Kniha, se stalo okamžitě místem, kde se lidé scházeli a o dění v zemi živě debatovali. Ostatně výloha obchodu se rychle stala neformální nástěnkou stanovisek Občanského fóra i dalších iniciativ, které podporovaly první kroky na cestě ke svobodě.

„Knihkupectví bylo polepené letáky určitě nejdřív a nejvíc v celém Pelhřimově. V sousedních obchodech byli v prvních dnech po sedmnáctém listopadu přece jen opatrnější,“ dodává pelhřimovský knihkupec a pamětník Jaromír Vytopil.