Místa s lokální povodní zná ze svého okolí každý.

Například v Počátkách voda z polí loni způsobila značné škody a vyplavila domy, které stojí na kopci, několik desítek metrů nad úrovní Počáteckého potoka, který v tu dobu žádné škody nezpůsobil!

Voda splavující půdu z polí zanáší příkopy, teče po silnicích, způsobuje naplaveniny a ohrožuje bezpečnost provozu.  V obcích se objevují záplavové vlny vody a půdy z polí zaplavují dvory, zahrádky, studny a kanalizace.

Povodně a silné deště však způsobují i řadu jiných škod, např. na zemědělské půdě, úrodě, poškození krajiny. V posledních letech se stále více mluví o půdní erozi, která je celosvětovým problémem.

Tou je bohužel silně zasažená i Vysočina. Asi každý si všiml míst, kde voda z polí po deštích odnáší půdu a zanáší příkopy cest, způsobuje naplaveniny nebo přímo zaplavuje obec. Na polích vznikají koryta vymletá vodou, naplaveniny či obrovské kaluže. V těchto místech je zničena úroda.

Mnozí dobře vědí, že masivní úbytek úrodné půdy není jen důsledkem silných dešťů. Velký vliv má způsob, jakým se na polích hospodaří.

Řepka a kukuřice

Ten se v posledních letech značně změnil i na Vysočině – stali jsme se krajem kukuřičných a řepkových polí. Kukuřice a řepka jsou mělce kořenící širokořádkové rostliny.

Při jejich pěstování je půda ohrožena erozí podstatně více, protože není zpevněna kořenovým balem a při dešti je odplavována. Efekt je ještě násoben tím, že se tyto plodiny pěstují na příliš svážných polích, a voda valící se po svahu působí velké škody a mnohde zaplavuje domy a obce.

Zemědělci mají mapy, kde je svážnost polí zaznamenána a při plánování osetí plodinami by měli na tyto informace brát zřetel. Situace v zemědělství je však v ČR obtížná, protože místním farmářům konkuruje dovoz ze zemí, kde je produkce díky dotacím levnější, a tak ekonomické zájmy mnohdy převáží a zemědělci jsou nuceni pěstovat plodiny, které momentálně lépe zobchodují. Kukuřice a řepka je proto pěstována i na nevhodných plochách, často bez jakýchkoli protierozních opatření.

Stejný problém je i u brambor, pokud jsou navíc jejich brázdy po svahu. I když je svah mírný, je při větším dešti na katastrofu zaděláno. Ačkoliv jsou to známá fakta, v praxi se to přesto často děje.

Důvodem jsou i stále větší stroje na polích. Práci sice udělají rychleji a možná i lépe, je pro ně však náročné otáčení, které navíc i zdržuje. Vhodnější jsou tak velké plochy s minimálním otáčením. Další neblahý efekt je, že stroje jsou příliš těžké a půda pod nimi zůstává příliš stlačená a pestrý půdní život, který potřebuje přístup kyslíku, je následně poškozen. Protože vrchní, nejúrodnější složka půdy podléhá erozi (vodní i větrné), je orba prováděná těmito stroji stále hlubší. Na povrch se tak dostávají méně úrodné složky, které musí být více hnojeny, a zároveň je třeba z polí odstraňovat další kamení!

Vše tak připomíná pohádku „O kohoutkovi a slepičce": Když budou dodržována protierozní opatření, nebude voda odnášet ornou půdu, když nebude voda odnášet půdu, nebude se tak snižovat mocnost půdního profilu a nebudou vznikat škody na úrodě i místní záplavy, rovněž se nebude muset prohlubovat orba s cílem dostat na povrch novou půdu…

Eroze má i další efekt. Úrodné složky z půdy se odplavují do vody a tam organická hmota podporuje růst řas a sinic.

Nejsou to jen změny klimatu, které způsobují potíže. Je to i bezohledná lidská činnost, která znásobuje škody způsobené počasím.  I povodně jsou často důsledkem lidské činnosti. Napřimování vodních toků, odvodňování mokřadů, příliš mnoho zpevněných ploch ve městech – to vše masivně zmenšuje zádržnou schopnost krajiny.

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, malý mokřad někde uprostřed luk nebo lesů dokáže pojmout obrovské množství vody a zamezit vzniku povodňové vlny.  Pokud je takový mokřad odvodněn, potok vybetonován a jeho tok napřímen – vzniknou při větším dešti podmínky pro povodeň.

To jsou velice známá fakta, přesto se ještě nedávno nejmenovaná obec ve svém zpravodaji „chlubila" tím, jak se vypořádala s podmáčenou částí lesa: odvodněním, napřímením a vybetonováním potoka!

Pokud budeme pokračovat v tomto přístupu ke krajině, musíme se připravit na to, že tyto jevy budou stále častější a silnější. Zatím se větší povodně Vysočině vyhýbaly, ale v budoucnu se můžeme dočkat problémů i tady.

Hana V. Konvalinková,
Strana zelených, Vysočina