V polovině září jste slavili 880 let od založení kláštera a 870 let od příchodu premonstrátů do Želiva. Jak se oslavy vydařily?

Já si myslím, že oslavy těchto výročí se povedly. Snažili jsme pozvat lidi tak, abychom výročí mohli oslavit společně v rámci dní otevřených dveří. Oslovili jsme i školy, takže už dopoledne v pátek 13. září k nám do kláštera dorazila řad školních skupin. Pro školáky jsme připravili kostýmované prohlídky a výklad, který byl hlavně o historii kláštera. Odpoledne probíhal program pro širokou veřejnost na zahradě a ve večerních hodinách jsme měli čtyři noční prohlídky, opět kostýmované. Zájem byl pěkný, všechny akce byly obsazené, máme z toho velkou radost.

Tadeáš Robert Spišák
-37 let
-převor premonstrátského želivského kláštera (od roku 2016)
-do želivského kláštera vstoupil v roce 2005
-v roce 2009 byl vysvěcen na kněze
-od roku 2013 je správcem farnosti v Želivě, od letošního roku navíc správcem farnosti v Jiřicích

Otevřeli jste v rámci zmíněných oslav klášter veřejnosti více než při jiných příležitostech, nebo dokonce nejvíc v jeho historii?

Pravdou je, že jsme otevřeli část klauzury. To je nezvyklé. Ne že by se někdy v minulosti v naší klauzuře nepohybovali laici, ale takto pro veřejnost, kdy jsme dali návštěvníkům například možnost nahlédnout do naší klášterní kaple, jsme to udělali poprvé.

Byl o takovou možnost mezi veřejností zájem?

Já myslím, že každý se rád podívá do prostorů, do kterých normálně nemůže. Stačí, když někdy zapomeneme zavřít dveře, tak za chvíli tam ty návštěvníky máme. I tady platí, že zakázané ovoce nejvíc chutná. Že se jedná o výjimečnou událost bylo určitě znát.

Co vám příprava oslav o historii kláštera připomenula nebo řekla zcela nového?

Já se na svět vždycky snažím dívat pozitivně, myslím, že ke křesťanství patří být pozitivní a mít naději. Já pořád žasnu nad tím, že lidé mají zájem sem k nám jezdit. Že mají otevřené srdce nebo svá srdce otevírají, že se boří předsudky nebo různé mýty. A my jsme klášter otevřený a když se dostáváme do kontaktu s lidmi, tak i lidé zvenčí vidí, že i my jsme pouze lidé, kteří se do tohoto kraje, na toto místo snaží něco přinést. Proto pořád žasnu, že za námi lidé přicházejí a přicházejí rádi.

Klášter ale tak, jak nyní zmiňujete, v minulosti otevřený nebýval…

To je pravda, takto otevřený v minulosti určitě nebyl. Před nástupem komunismu, za druhé světové války, starší Želiváci si to ještě pamatují, do ambitu kláštera, kde dneska běžně probíhají prohlídky, nikdo z laiků nemohl. Jenom jednou za rok, o želivské pouti, se otevíraly brány kláštera a lidé mohli vstoupit do ambitu kláštera. Dneska je to samozřejmost. Navíc po druhém vatikánském koncilu, který končil v roce 1965 a který dal důraz na otevření se světu, ty kláštery, které nejsou klauzurované, ještě více začaly otevírat své brány.

Nejrůznějších významných výročí bude přibývat. Co chystáte k 30. výročí sametové revoluce, která po desetiletích nesvobody umožnila poslední návrat premonstrátů zpátky do želivského kláštera?

To je dobrá otázka, nedávno jsme se na toto téma bavili se starostou Želiva a s paní místostarostkou. Zatím program na listopadové dny nemáme. Letos jsme ale otevřeli u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce památník obětem totalitních režimů, kněžím, řeholníkům, řeholnicím, těm, kteří byli vězněni v dobách totalitních. Památník se nachází v zadní části našeho kostela Narození Panny Marie a úmyslně jsme památník odhalovali u příležitosti našich výročí založení kláštera, ale také, že slavíme letos výročí sametové revoluce. Kláštera se všechny historické události dotkly, takže se o tom i návštěvníci kláštera dovídají. Přímo v klášteře se dozvědí, jak to s církví vypadalo v době komunismu i jak se to změnilo po revoluci.

Na to jsem se chtěl právě zeptat. V příštím roce totiž uplyne rovných sedmdesát let, kdy museli premonstráti na čtyři desetiletí klášter opustit…

Aniž bychom to chtěli zdůrazňovat, tak každý návštěvník pod vlivem všech těch historických událostí najednou uslyší o Akci K, o té barbarské noci, kdy byly vlastně zavřeny všechny mužské kláštery v celém Československu. Návštěvník se dozví o veškeré té komunistické propagandě, z dobových novin v roce 1950 si může přečíst o vykonstruovaném procesu s církevními představiteli. Události tady v Želivě za komunismu nás poznamenaly. Rozhodně si chceme připomenout ty internační tábory, které vznikly po uzavření mužských klášterů. Naši bratři se tehdy dostali do benediktinského kláštera do Broumova, kde byli internováni. V současnosti spolupracujeme na projektu, v rámci kterého budou představeny všechny ty nejtěžší internační tábory v Československu, mezi kterými je samozřejmě Želiv.

V klášteře jsou pořád na několika místech vidět v přímém přenosu stavební práce. Stále ještě napravujete devastaci celého areálu z období, kdy zde mezi lety 1950 až 1991 byla například psychiatrická léčebna?

Je to tak. Teď třeba probíhá druhým rokem projekt oprav a rekonstrukce fasád kláštera a výměny všech oken, a to na budově konventu, prelatury, Trčkova hradu a takzvaného renesančního domu. Příští rok by měla skončit poslední etapa, a to je rekonstrukce Trčkova hradu a renesančního domu. Máme z toho radost, díky dotacím z Evropské unie máme možnost tyto budovy v areálu kláštera opravit.

Jdou práce tak jak potřebujete, jak si představujete?

Někdy si trošku naříkáme. Tím, že dotace mají poměrně přísné podmínky, třeba že firma musí některé práce dokončit v určitém časovém horizontu, tak mám někdy pocit, že se příliš spěchá. Některé věci by se zkrátka mohly udělat kvalitněji. Pak se mi nelíbí, že se ceny navyšují, ale to je problém všech památek, které se opravují.

Teď jsme dotkli toho, že vy jako premonstráti nesedíte pouze uzavřeni nad knihami v klauzuře, ale musíte se postarat o zajištění chodu zcela praktických každodenní věcí. Spravujete například lesy, také v těch bojujete nyní s kůrovcem…

Je to pravda, kůrovec i nám dává v současnosti zabrat. Nyní je čtyřicet procent našeho lesa postiženo kůrovcem. My jsme ale kněží. Já jsem knězem, to je moje první poslání. Musíme sice řešit i řadu praktických věcí, nicméně i ve chvíli, kdy řeším problém třeba s kůrovcem, tak si s bratry říkáme, že je důležité uchovávat rovnováhu mezi materiálními problémy a naším skutečným posláním. Naším skutečným posláním je, abychom byli kněží a aby toto místo bylo místem evangelia. A optikou našeho poslání se díváme i na kůrovce.

Jak už jsme si řekli, klášter se stává stále živějším organismem, fungujícím kulturním a společenským centrem. Jak jste vy premonstráti s touto jeho tváří spokojeni?

Důležitou vlastností člověka je vděčnost. A kde je vděčnost, tam je víra. Já považuji za boží milost a zázrak, že klášter vzkvétá. Nejen tím jako teď vypadá z venku, ale také tím, že jsme živým místem, že sem jezdí stále víc lidí. Je snadné opravit fasády a vyměnit okna, ale práce s lidmi je mnohem těžší. Musím říct, že vztahy s lidmi ve farnosti, vztahy s obcí, vztahy s lidmi, kteří třeba vůbec nechodí do kostela kostela, jsou mnohem lepší, než byly v minulosti. Naší vizí je, aby toto místo bylo plné lidí. Co bychom dělali s opravenými prázdnými budovami. Jsme řádem evangelizačním, svatý Norbert zakládal kláštery s tím, aby premonstráti šli do těch nejvzdálenějších míst, aby se tam dostalo duchovní poselství. A to platí i v této uspěchané době.

Vraťme se ještě na závěr k těm významným výročím. V roce 2021 si budete mimo jiné připomínat třicet let od návratu premonstrátů do Želiva. To bude určitě další významná událost…

Bude. Chystáme se na to už teď. Společně s dalším kláštery, v České republice jsou čtyři premonstrátské kláštery, chceme vytvořit řadu různých aktivit či akcí, na které chceme znovu pozvat veřejnost. Chceme opět upozornit na to, že tady premonstráti jsou. I proč tady vůbec jsou a co dělají.

Tím jste připomněl, že v roce 2021 uplyne úctyhodných 900 let od založení řádu…

Už teď se na přípravě oslav tohoto výročí pracuje, a to v rámci celého našeho řádu. Připomínám, že budeme slavit 900 let od založení prvního premonstrátského kláštera v údolí Prémontré v dnešní Francii. Je dobré si říct, že i výročí, která jsme slavili letos tady přímo v Želivě, o nichž jsme si povídali úvodem, jsou obdivuhodná. Pořád tady žije ta původní myšlenka, s níž do Želiva v roce 1149 premonstráti přišli.