Přitom ještě před sto lety hokej a lyžování vypadaly úplně jinak. Jak, to ukazuje nová výstava Zimní sporty v pelhřimovském muzeu, kterou je dobré navštívit právě proto, abychom si víc vážili dnešních vymožeností.

Ve třech výstavních místnostech najdeme exponáty hlavně z konce 19. a první poloviny 20. století. K vidění jsou tam staré brusle, lyže, sáně a další nářadí i oblečení používané při zimních sportech a dobové dokumenty.

Jak sdělila autorka výstavy Markéta Skořepová, většina těchto originálů z Pelhřimovska pochází z depozitáře muzea, jeden exponát je zapůjčen od Matice křemešnické.

Důležité je už úvodní zamyšlení nad definicí sportu. Spousta sportů jako lyžování totiž vznikla jednoduše tím, že si lidé potřebovali usnadnit pohyb zimní krajinou.

„Navíc sport, jak ho vnímáme dnes, tedy jako činnost spojenou se soutěží a zábavou, vzniká až v 19. století. Kdyby dříve někdo cvičícímu členovi Sokola řekl, že je sportovec, tak by se urazil, protože on se věnoval tělocviku a řídil se heslem „paže tuž, vlasti služ", vysvětluje Skořepová s tím, že Sokol se ke sportu pojímanému jako individuální výkon přiblížil až ve 20. století.
Autorka dodává, že cílem výstavy bylo ukázat také to, že tehdejší nadšení pro sport bylo mnohem větší, než si dnes umíme představit. Třeba pražští průkopníci lyžování byli ochotni v sobotu večer po práci jet nočním vlakem do Krkonoš, kde samozřejmě bez vleků „šlapali" svahy, aby se zas v neděli nočním vlakem vrátili domů.

Muži na sáňkách

Jak výstava dokládá, i dříve ve sportu existovaly sociální rozdíly. Málokdo si mohl za první republiky koupit „lyžáky" od Bati za tehdejších vysokých 600 korun. Lidé na venkově si dlouho nemohli dovolit vyčlenit jedny boty jen na lyžování, takže do vázání se upevňovala běžná obuv.

Podobně tomu bylo u bruslí: na výstavě vidíme želízka, zasazená do dřívek, ale i pokročilejší celokovové „šlajfky", které se dotahovaly klíčkem. Jak vysvětluje Markéta Skořepová, bruslení bývalo ve městech společenskou událostí, dámy ho absolvovaly v sukních a korzetech.

V Pelhřimově vzniklo kluziště u dnešní pošty a lyžovalo či sáňkovalo se pod Kalvárií, jak ukazují unikátní dobové snímky. Ty dokládají i to, že za sáňkování, které je dnes doménou dětí, se nijak nestyděli ani dospělí chlapi.

Průkopníkem dokumentace zimních sportů v Pelhřimově byl místní katecheta Karel Iserle, vznikající hokej podporoval i děkan František Bernard Vaněk.

Dres „hockeyového clubu" z první republiky, vzniklý z obyčejného svetru, patří k vůbec nejcennějším exponátům.
Příchozího zájemce ale potěší i figuríny zimně oblečeného člena Sokola či vesnické sáňkařky.

Místní exponáty vhodně doplňují informace o vývoji zimních sportů v republice i ve světě. Na infopanelech vidíme první českou hokejovou reprezentaci, která sice v Chamonix v roce 1909 „propadla", ale už v roce 1911 získala titul mistra Evropy.
Nechybí ani všestranný sportovní nadšenec Josef Rössler-Ořovský či legendární poválečná mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová.

Na výstavu, kterou lze doporučit nejen sportovcům a patriotům, je možné zavítat až do 8. února v návštěvních hodinách muzea. Během Zlaté neděle zde budou mít děti možnost uplatnit svou tvořivost na téma zimních sportů.

Z hockey clubu

Kopie zápisu z kroniky hockeyového clubu z 8. ledna 1934: „Bezpečnostní opatření při zápasech: Lidi nebudou státi při zápasech za brankou. Bylo rozhodnuto dáti dr. Vicheljaskému volňásek, aby tak byl přítomen na hřišti alespoň jeden doktor mediciny."