Zdroj: Youtube
Uplynulo přesně deset let od tragické nehody, kdy se do tohoto domu vřítil ráno před osmou hodinou plnou rychlostí kamion, kterému selhaly brzdy. V domě tehdy byla matka a dvouletá dvojčata. Dvaatřicetiletý řidič kamionu byl na místě mrtvý, stejně jako dvě chodkyně, které v kritický okamžik míjely dům. 

„Můžeme mluvit jen o velkém štěstí. Zrovna jsme s dětmi seděli v obýváku a snídali. Najednou přišla rána, záblesk a pak už si nic nepamatuji," zavzpomínala na osudný den Helena Nováková z Pelhřimova.

„Nebyl to hezký pohled. Z baráku se kouřilo, někdo křičel, že uvnitř jsou děti, všude bylo plno suti a rozházených láhví z havarovaného kamionu," popsal situaci, která panovala bezprostředně po příjezdu hasičů na místo, profesionální hasič Milan Kostka.

Šlo o vteřiny, cihly lítaly

Otec se k dětem a manželce dostal zadním traktem rozbouraného domu pod koly kamionu. Spolu s hasiči se mu rodinu podařilo zachránit, i když hrozilo sesutí zbytku domu.

„Ještě že se otec rodiny dostavil ihned na místo a řekl nám, kde se mohou děti a jeho manželka nacházet. Kdybychom je hledali náhodně, nemuselo to takto dobře dopadnout. V místě bylo až třičtvrtě metru sutin," upozornil profesionální hasič Robert Florián, který se zásahu rovněž zúčastnil mezi prvními.

Hasiči i s Petrem Novákem, otcem dvojčátek, začali ihned naslepo odhazovat cihly.  Šlo o vteřiny. „Odkryli jsme poměrně velkou vrstvu a stále jsme nic neslyšeli. Měli jsme, i přes rukavice, prošoupaná bříška na prstech, s jakou vehemencí jsme cihly, sutiny a lahve s minerálkami odhazovali. Až po chvíli se ozvalo zakňourání. Děti byly živé. V tu chvíli to byla strašná úleva, bylo to na slzy,"  vyprávěl Robert Florián, který u pelhřimovských hasičů letos slouží osmnáctým rokem.

„Já i děti jsme byli kompletně zasypaní. Simča více než Jiřík. Pamatuji si, že jsem slyšela hlasy a přála si, aby už bylo po všem. Bála jsem se, co bude dál," neskrývala strach Helena Nováková a vzápětí dodala, že dnes už dvanáctiletá Simonka má přes celé čelo jizvu.

„Pomlácení jsme tehdy byli všichni, ale nebylo to až tak hrozné. Naštěstí jsme neměli ani nic zlomeného," konstatovala matka dvou dětí, která si tehdy v nemocnici poležela zhruba tři dny.

Se zaklíněným kamionem nemohli hasiči až do 14 hodiny pohnout, protože by se zbytky domu zřítily. „Ze začátku jsme také měli strach, aby to tam nebouchlo. Byl tam hodně cítit plyn," konstatoval Milan Kostka.

Betonové zátarasy až po nehodě

Dům, do kterého kamion narazil, patřil rodině Novákových. Ta už předtím urgovala město, aby před objektem zbudovalo ochrannou bariéru.

„Manžel v minulosti s dalšími lidmi navštívil radnici s dotazy, zda by tam nemohly  být zátarasy.  Tehdy to nešlo," povzdychla si Helena Nováková s tím, že objekt rodina prodala už v listopadu roku 2001.

„V červnu 2002 jsme se měli stěhovat. Tehdy jsme přechodnou dobu po havárce bydleli u sestřenice, a pak jsme se přestěhovali do našeho současného bytu," zavzpomínala Nováková.

V současné době je betonová ochrana po celé délce inkriminovaného chodníku. Žádná další podobná nehoda se v místě naštěstí  už nestala.

„Jednoznačně patří tato událost bohužel k jedné z největších, které se za poslední roky v Pelhřimově staly. Pokaždé, když touto lokalitou procházím nebo jedu, tak se mi obrázek ze zásahu ihned vybaví," vyslovil Robert Florián. „Na nehodu si občas vzpomenu. To je bez debat, ale beru to tak, že se stala, přežili jsme ji a život pokračuje," uzavřela Helena Nováková.