Poprvé jsem po laně ručkovala do hloubky dvaadvaceti metrů

Fascinovaly ji pohledy na freedivery, kteří bez přístrojů proplouvali pod vodní hladinou. Neváhala a vyzkoušela si freediving na vlastní kůži, respektive na vlastní nádech – a objevila v sobě nový potenciál.

Mohla byste přiblížit, co je 
vlastně freediving za sport?
Freediving je potápění na nádech. To znamená, že 
k veškerým výkonům nepoužíváme nic jiného než vlastní tělo, jeden nádech a případně ploutve. Ve své závodní podobě má nádechové potápění jak bazénové, tak i hloubkové disciplíny. V bazénu se soutěží v takzvané statické apnoi (STA), kdy závodník leží nehybně na hladině a snaží se dosáhnout co nejdelší zádrže dechu, a v dynamické apnoi, kdy je cílem uplavat na jeden nádech co nejdelší vzdálenost. Dynamická apnoe se plave buď s ploutvemi, ta se označuje jako DYN, anebo bez ploutví (DNF). Do hloubky se pak plave podél sestupového lana za pomoci ploutví, případně monoploutve (CWT), dále bez ploutví (CNF), či závodník 
po laně ručkuje (FIM).

Která z těchto disciplín je vaší parketou?
Bazénové disciplíny dělám všechny. Z hloubkových se zatím soustřeďuji na konstantní váhu s ploutví, královskou disciplínu mezi hloubkami. Nejlepší výkony mám asi zatím ve statické apnoi. Díky nim jsem se loni umístila ve světové desítce.

Jak se žena z malé obce na Pelhřimovsku dostane ke sportu, který je pro mnoho lidí velkou neznámou?
Náš sport mnoho lidí fascinuje a záběry freediverů vystupujících z hlubin či proplouvajících bez přístroje jeskyně či vraky lodí se jim vrývají do mysli. A já nebyla výjimkou. Vždycky jsem měla ráda vodu, závodně jsem plavala, později se mnoho let potápěla s přístrojem. Freediving jsem poprvé vyzkoušela na dovolené a bez problémů jsem ručkovala po laně do hloubky dvaadvaceti metrů. Trvalo pak asi rok, než jsem se zúčastnila závodů. Poté jsem začala více trénovat a v roce 2013 jsem se poprvé stala mistryní České republiky. Od té doby je pro mne potápění na nádech nejen koníčkem, ale i závodní disciplínou.

To jste se nebála, potápět se poprvé bez přístroje do takové hloubky?
Nebála jsem se vůbec. Mám ráda vodu a cítím se 
v ní velmi přirozeně. Myslím, že bych tehdy šla i hlouběji, ale připadalo mi, že takto to pro začátek stačí (úsměv).

Čím vás freediving tak zaujal, že jste se rozhodla věnovat se mu závodně?
Výkony ve freedivingu spojují fyzično s duševnem, 
a právě to mě baví nejvíce. Na dobrý výkon se musíte rozvíjet oběma směry současně. Líbí se mi, že díky potápění na nádech jsem poznala dobře své tělo, naučila se pracovat se svou myslí, umím lépe relaxovat, dýchat a tak dále.

Čím může freediving oslovit sportovního fanouška?
Upřímně si myslím, že 
freediving není divácky příliš atraktivní. O to více ale dokáže zaujmout, když se mu začnete věnovat sami, ať už 
s cílem ponořit se o dovolené hlouběji, či naučit se lépe dýchat, což je dovednost, kterou paradoxně mnoho lidí dobře neovládá. Kurzem freedivingu mohou zájemci projít třeba v brněnském klubu Ocean Devils, kde sama trénuji.

Jak vzpomínáte na své začátky?
Na ně si vzpomínám velmi přesně a živě vzhledem k tomu, že se freedivingu aktivně věnuji teprve něco málo přes dva roky. Absolvovala jsem kurz freedivingu a tento začátek mohu jen doporučit, 
i s ohledem na bezpečnost.

Co všechno se na takovém kurzu trénuje?
Pod vedením a s náležitou přípravou si účastníci zkouší třeba statickou apnoi, tedy zádrž dechu na čas. Většinou jsou výsledkem velmi mile překvapeni. Na sportovní úrovni to už chce samozřejmě další a usilovnější trénink. Důležité je si také uvědomit, že po čase se osobní rekordy posouvají pomaleji než v začátcích.

Musíte mít na freediving nějaké vrozené předpoklady či zdravotní dispozice, nebo je to hlavně o tréninku?
Freedivingu jako takovému se může věnovat každý, člověk nemusí mít speciální predispozice. Samozřejmě je vhodné mít pozitivní vztah 
k vodě a být v kondici, ale ani to není podmínkou. Do kurzu docházela i slečna, která se vody bála, ale chtěla na sobě pracovat.

Jaké vlastnosti a dovednosti by měl závodník mít, aby byl úspěšný?
Aby závodník uspěl, musí se především umět zklidnit, což je při závodech složité. Je nutné budovat toleranci na oxid uhličitý a přivyknout své tělo na práci v anaerobním pásmu. Důležité je také dodržovat správnou životosprávu a hlavně správně načasovat formu. Pro potápění do hloubky je zase nutná především správná technika vyrovnání tlaku v uších. Zdokonalovat se dá i technika plavání. Klíčová je však práce s vlastní psychikou.

Jak se dokážete zklidnit?
Zřejmě mi pomáhá rutina, to, co jsem si nacvičila. Díky tomu mé tělo pozná, že se chystám potápět a přestaví se na úspornější režim. Důležitá jsou také dechová cvičení, díky kterým můžete zklidnit tepovou frekvenci i svou mysl. Dýchací techniky a navození zklidnění vychází z jógy a meditace a v dnešní uspěchané době jsou prospěšné každému i v běžném životě.

Kdy a jak trénujete?
Hlavní sezona bývá na podzim, kdy se konají závody na světové úrovni – individuální a týmová mistrovství světa, která se každý rok střídají. Závodíme během celého roku, takže si každý závodník vrchol sezony musí zvolit sám. Obecně se dá ale říci, že přes zimu budujeme silový potenciál, později přidáváme aerobní aktivity 
a v konečné fázi se soustředíme na „nedýchání". Já v zimě kromě zimních sportů zařazuji i posilovnu a v létě kolo, kolečkové brusle, případně běh. Zdravý životní styl 
a s ním spojené stravování je dle mého názoru součástí celého procesu přípravy. Snažím se také cvičit jógu. V konečné fázi před závody zařazuji cvičení zaměřené na „nedýchání" a trénuji statiky.

Příprava je tedy náročná…
Záleží na intenzitě, se kterou k tréninku přistoupíte. Tento sport je náročný především fyziologicky. Při zádrži dechu v těle probíhají složité procesy, které tělo vyčerpávají stejně jako zátěž fyzická.

Jaké jsou vaše osobní rekordy?
Při statické apnoi jsem zadržela dech na 6 minut a 23 vteřin, v dynamické apnoi 
s ploutví jsem v bazénu uplavala 150 metrů a v tréninku jsem se s monoploutví potopila do 60 metrů. To vše na jeden nádech.

Mohla byste pro představu porovnat vaše výkony s výkony ostatních freediverů?
Světová špička se freedivingu věnuje profesionálně 
a jejich výkony tomu odpovídají. Je to ale poměrně úzká skupina lidí a většinou jsou to specialisté na jednotlivé disciplíny. V porovnání s těmi nejlepšími si nejlépe vedu ve statické apnoi. Mou výhodou je ale to, že mé výkony jsou nadprůměrné ve všech disciplínách, jak bazénových, tak i hloubkových. Specializace mě neláká. Ráda bych se zlepšovala postupně na bazénu i v hloubkách, se kterými se stále ještě seznamuji.

Co se vám pod vodou honí hlavou?
Během maximálního výkonu na „obyčejné" myšlenky není místo, člověk musí budovat soustředění. Soustředím se na techniku plavání a na vědomou relaxaci. Během statické apnoe si třeba broukám nějakou melodii.

Jakých úspěchů jste již ve freedivingu dosáhla?
Jsem dvojnásobnou mistryní České republiky a vyhrála jsem i závody v zahraničí s mezinárodní účastí. Kdyby to tak šlo dál, nezlobila bych se (úsměv). Vrcholem letošní sezony je týmové mistrovství světa, které se koná ve druhé polovině září na Sardinii, a republiku budou reprezentovat jak ženský, tak mužský tým skládající se ze třech závodníků. Nominovala jsem se a na tuto prestižní akci se velmi těším. Věřím, že se dokážeme poprat 
o umístění nejvyšší.

Jaký z úspěchů je pro vás ten nejpodstatnější?
Vážím si všech závodů, na nichž jsem si vítězství musela skutečně vybojovat. Zatím nejnáročnější bylo letošní hloubkové mistrovství Rakouska Nautica Cool Down, které se konalo v červenci na jezeře Millstätter see. Byly to moje první závody v hloubkách. Voda v jezeře byla velmi studená, dole klesla teplota až na pět stupňů a byla tam tma. Díky práci trenéra a mé bojovnosti jsem se ale na-konec potopila do hloubky
51 metrů a závody vyhrála.

Dokážete odhadnout, kolik lidí se v České republice věnuje
freedivingu?
Potápění na nádech nemá jen závodní formu, freedivingu se věnuje mnoho lidí, kteří závodní ambice vůbec nemají, a přesto svůj volný čas a cestování spojují s vodou 
a potápěním na jeden nádech. V závodním freedivingu má Česká republika závodníky na světové úrovni, o čemž svědčí i mnoho medailí ze světových šampionátů. Já se kromě domácí freedivingové scény snažím také soustředit na výkony zahraničních závodnic a sledovat vývoj ve světě nádechového potápění.

Je někdo z freediverů vaším vzorem?
Asi bych nemluvila přímo o vzoru, ale rozhodně bych našla osobnosti, které jsou mi inspirací, ať už dosaženými výkony, nebo přístupem 
k potápění či tréninku. Jmenovat bych mohla například Branka Petrovice, držitele nejlepšího času ve statické apnoi – 12 minut a 11 vteřin.

Fandí vám vaši blízcí?
Přítel Petr Vala je sám reprezentantem České republiky, zkušeným závodníkem 
a radí mi i jako trenér. Na závody jezdíme spolu. Zby-tek rodiny mě podporuje
a z mých úspěchů má radost. Taťka byl jako divák i na letošním mistrovství republiky. Doufám, že se nakonec zúčastní i freedivingového kurzu, aby měl z nádechového potápění vlastní zážitky (úsměv).