Ti v pacovské rybárně se jej v sobotu dočkali. „Pečený pstruh vynikající,“ hlásila spokojeně v klubovně provoněné rybinou Marie Švelková. „Ale klasika je klasika,“ olizovala se hned vedle nad kapřím řízkem se salátem její kamarádka Ludmila Votápková s dovětkem, že příště si zajde na oběd beze všeho znovu.

Předseda se šetří na vánoční hostinu

Návštěvníci pacovských rybích hodů si mohli poručit, ale třeba i odnést s sebou domů celkem z dvaceti lahůdek.

Mezi nimi se vyjímaly uzené jikry, mlíčí na cibulce nebo rybí škvarky. „Ty jsme začali dělat jako jedni z prvních v širém okolí,“ upozornil na místní specialitu předseda spolku Karel Síbrt.

Sám přitom pro samé zařizování neochutnal za celé dva dny jediné sousto. „Nebyl čas, no. Však já si to vynahradím o Vánocích,“ rozesmál se Síbrt.

Dny otevřených dveří v pacovské rybárně ale nebyly „pouze“ o labužnickém zážitku. Zájemci se mohli seznámit s každodenním přínosem této organizace. Hlavně děti pelášily do garáže plné akvárií.

V nich plavalo všechno, co lze při troše pozornosti spatřit v okolních a potocích a rybnících. Tedy až na dravě piraně, které si Pacovští zapůjčili jako zpestření od akvaristů.

„Hele, tati, sumec,“ táhl malý Tomáš Berka rodiče za ruku k rozměrné nádobce, v níž si hověl vousatý strážce tůní. „Chodíme se sem podívat pravidelně. Pro děti je to tu ideální,“ vyslovila se Eva Koňová, která držela v náručí zvědavého Adámka.

Cestou domů se ještě stavila v kuchyni, kde si i ona vyzvedla k obědu obligátní kapří řízek s bramborovým salátem. Kdo chtěl, ten si ale mohl o kus dále zakoupit rybu živou.

Na prkně vydechlo sto padesát kapříků

Pavel Kejval naporcoval během dvou dní na 150 kapříků, k tomu několik amurů, línů či pstruhů. „Většinou si lidé nechají rybu zabít, než aby si dělali nepořádek doma,“ pravil „porcovač“ Kejval, zatímco prsty zkřehlými od studené vody umně doloval vnitřnosti z dalšího šupináče. „A to já si raději vezmu kapra živého. Manžel je také rybář, ten si poradí,“ pravila Petra Sedláčková z Radenína u Chýnova, které nijak nevadilo, že musí maso kupovat, když má doma „tichého blázna“.

Což je skutečnost, které čelí většina manželek. „Však on občas něco od vody přinese. Ale ryba se prostě hodí,“ culila se Sedláčková ve frontě na pacovské kapříky.