Petra Svobodová přijela s dcerou Jitkou z Onšova k obleženému putimovskému rybníku podruhé. „Loni jsme se sem přijeli podívat poprvé, ani jsme přesně nevěděli, co nás tady bude čekat. Tak se nám to tady zalíbilo, že děti vůbec nechtěly domů," rozpovídala se Petra Svobodová. „Letos už jsme měli termín zatržený v kalendáři s předstihem, je tady báječná zábava," dodávala.

Dcera Jitka se znovu zapojila do soutěžení. „Líbí se mi všechny disciplíny, navíc jsou tady takové ty zábavné ukázky, loni ze známých českých filmů," dodávala školačka.

Letos na ukázky zase došlo. Tentokrát to bylo něco jako vzpomínky na sedmdesátá léta minulého století. Takže vekslák nabízel bony a hrála a zpívala ABBA.

A hlavně malí odvážlivci, k nimž se naštěstí i tentokrát přidalo pár dospělých, opakovaně zdolávali neposednou plovoucí lávku. Někdo to zkusil s gymnastickým míčem, další na kole, dvojice si troufali s trakařem, v duchu motta převez svoji starou, jednoho z desítek vtipných hesel, která k Putimovské lávce neodmyslitelně patří.

A ti, co se na lávku pustili, z ní docela s chutí do mělkého rybníka padali. „I když jsme účastníkům měřili časy a těm nejlepším pak rozdávali ceny, tak o sportovním výkonu Putimovská lávka není," připomínal Miroslav Marek, jeden z možná čtyř desítek organizátorů programu, který navíc celé čtyři hodiny strávil s mikrofonem v ruce. Se zapnutým mikrofonem.

Nápad pořádat o poslední červencové sobotě u rybníčku na návsi zábavu pro sebe i pro ty, kteří se přijdou kouknout, vymysleli někdy v roce 2009 spolu s Miroslavem Markem Josef Pudla, Libor Knybel, Luboš Bumbálek a Dan Račan. „S prvotním nápadem přišla Veronika Knybelová, teprve pak se toho nápadu ujalo nás pět chlapů," poopravil informaci Miroslav Marek. „A i když nás pět pořád do programu a příprav mluví nejvíc, tak by to bez dalších nešlo," dodal.

Josef Pulda se stal po loňských komunálních volbách starostou, v sobotu na Putimovské lávce ale během střádání převleků jakby na politickou funkci zdravě zapomněl. „Prvořadé je, že si díky této akci uděláme pěknou zábavu, že se užije spousta legrace," říkal první muž obce, kde žijí necelé tři stovky lidí.

Tentokrát navíc Putimovským maximálně přálo počasí. Bylo teplo a pod mrakem, nevyplnila se předpověď s bouřkami. Lidi na březích neutíkali před spalujícími paprsky slunce. Před lety je ale nevyhnal od rybníka ani nečekaný chlad. „Jednou bylo snad jen devět stupňů, přesto se Putimovská lávka konala. Lidem se vůbec nechtělo z vody, protože ta byla daleko teplejší než vzduch," zavzpomínal Marek.

V přepravce za jeho zády v tu chvíli ještě čekalo na budoucího majitele pět melounů, jedna z důležitých cen.