Akci se rozhodl uspořádat během sobotního večera v prostorách obecního úřadu v Rynárci. „Ptáte se, jak to všechno začalo?,“ odstartoval Petr Miřátský svůj příběh po krátkém přivítání všech diváků.

K vycestování se většina lidí rozhodne z důvodu touhy poznat svět. I on sám to měl také tak. Větší otázka však spočívala v tom, kam se vydat. „Přemýšlel jsem nad různými možnostmi, zdali Austrálie, Evropa, Amerika,“ sdělil Petr Miřátský. „Nakonec mě přesvědčila reklama na portále youtube týkající se práce plavčíka. To mě úplně namotivovalo a v tu chvíli jsem věděl, že je rozhodnuto,“ popisoval proces pelhřimovský cestovatel.

Cesta od rozhodnutí k samotnému uskutečnění však nebyla nejjednodušší. „K tomu, abyste vycestovali za prací, je třeba hromada papírování, vyplňování často nesmyslných formulářů, pohovory a nakonec samotný prekurz a kurz,“ objasnil.
Samotný kurz na plavčíka byl třídenní. „Bylo super, že kurz vedli samotní lídři, kteří už s takovou prací měli zkušenosti,“ pochvaloval si.

Pak už Petr Miřátský ve svém vypravování postoupil k samotnému pobytu ve Státech. Na začátku si musel zvykat nejen na nevybavený domov, ale i nevítané šváby v domácnosti. To vše ale přebil fakt, že mentalita lidí v Texasu je naprosto jiná. „Lidé se obecně rádi setkávají, povídají si, zdraví, dokonce vám rádi pomohou,“ srovnal Miřátský odlišné poměry v Česku a v zahraničí.

Jeden z cílů, který ho vedl k pobytu mimo domovinu, bylo naučit se jazyk. „První dva týdny byly opravdu dost tristní. Špatná slovní zásoba, nerozuměl jsem, takže jsem se neustále ptal. Často jsem se sám musel smát větám, které jsem řekl. S tím souvisela i řada pantomim a hereckých výkonů. Člověk se jednoduše nesmí bát mluvit,“ zavzpomínal na své začátky.

V Americe vykonával práci plavčíka. "Práce to byla celkem pohodová, bylo fajn komunikovat s lidmi, často to ale po této stránce bylo náročné na domluvu,“ zmínil se Petr Miřátský.

Splnil si dokonce i několik přání. „Skočil jsem padákem, ochutnal řadu jídel, svezl se na koni,“ líčil s nadšením.

Ne všechno ale je vždy zalité sluncem. „Nebylo jednoduché, když přišly záplavy. Hurikán Harvey zaútočil, voda začala stoupat, pak nás to i vyplavilo,“ zavzpomínal a při této části prezentace ukazoval posluchačům fotky pořízené během povodní.

Vše ale dopadlo nakonec dobře. Po odpracování si Petr před návratem domů chtěl splnit ještě jeden sen, a to navštívit Aljašku. „Aljaška?! Zbláznil ses? Vždyť je tam zima, říkala mi většina lidí kolem mě. Nutno dodat, že zima tam byla, ale pobyt tam mě naprosto odzbrojil. Ta příroda, barvy, vůně, to se musí zažít,“ lákal přítomné.

Po Aljašce vedly jeho kroky ještě dalších měst. Podíval se do Colorada, Denveru i Greeley. Poslední chvíle strávil v New Yorku. I odtud si přivezl řadu zážitků a na základě nich si dokonce složil písničky a založil vlastní stránku, kde baví lidi řadou historek z cest i běžných dnů v Čechách.

Teď má opět jasné cíle. Být stále aktivním, cestovat – rád by se dostal stopem na Gibraltar, poznávat nové lidi, dál se inspirovat. Téměř dvě hodiny svého povídání by teď rád nabídl i některým středním školám k pobídnutí mladých k tomu, aby se nebáli ve světě objevovat.