Historie knoflíkářství se tady začala psát v roce 1863. „Zakladatel tohoto řemesla byl perleťářský tovaryš z Vídně Josef Žampach, který sem přišel za láskou. Oženil se s Antonií Tučkovou a zařídil si dílnu,“ začíná vyprávět správkyně žirovnického zámeckého areálu Věra Daňhelová.

Zpočátku chodil do Vídně s vyrobenými knoflíky a pro materiál pěšky. Deset let na to už ale měl sklad přímo v Žirovnici. „V roce 1885 pak místní perleťáři založili Společenstvo soustružníků perleti, které bylo veřejnoprávní korporací živnostníků. Mělo sledovat dodržování zákonů, zprostředkovávat práci nebo třeba vydávat výuční listy,“ pokračuje Daňhelová.

Expozice knoflíkářství přilákala stovky lidí
Expozice knoflíkářství přilákala stovky lidí

O pětadvacet let později bylo perleťářství uznáno jako samostatné řemeslo. „V Žirovnici bylo šedesát dílen, v nichž pracovalo více než šest set perleťářů. Na město naší velikosti je to opravdu hodně. Drobná domácí výroba probíhala také v okolních obcích,“ poodhaluje další historickou zajímavost.

Ačkoli je dnes toto řemeslo spíše okrajovou záležitostí, mrtvé však není. „Výrobky z perleti tvoří jen zhruba dvě procenta našich tržeb. Nicméně dostávají se do celého světa. Například knoflíky vyrábíme pro firmy v Německu, Polsku a na Slovensku, odkud pak na různých košilích či tričkách putují dále,“ přibližuje ředitel Knoflíkářského průmyslu Žirovnice Pavel Zvěřina.

Není to ale jen o knoflíkách

Nejedná se o sériovou výrobu. Vše vytváří na zakázku. „Funguje to tak, že třeba nějaký módní návrhář si vymyslí, že chce na své modely nějaké hezké knoflíky, tak nám zavolá a my je speciálně pro něj vyrobíme,“ popisuje Zvěřina.

Jak vzápětí dodává, není to ale jen o knoflíkách. Pod rukama jejich mistrů vznikají například i pamětní medaile. „Jsem rád, že Knoflíkářský průmysl tuto tradiční výrobu v Žirovnici zachoval, protože to k našemu městu zkrátka patří,“ pochvaluje si starosta Milan Šmíd.

Doby největší slávy perleťářů dnes připomíná expozice v zámeckém pivovaru. Turisté se zde dozví vše o historii, prohlédnou si dobové stroje a samozřejmě i tradiční i méně obvyklé výrobky. „Mezi mé nejoblíbenější patří perleťová mísa Miroslava Hejtmánka přímo ze Žirovnice, na které jsou vyobrazené české hrady a zámky. Je mezi nimi i ten náš. Vždy ho návštěvníky nechávám hledat,“ usmívá se Daňhelová.

Semafory na křižovatce ulic Křemešnická, Nádražní a Průběžná projdou rekonstrukcí.
Pelhřimov: u bývalého Alfatexu opravují semafory. Bude tam kruháč. Dočasně

Za zmínku ale stojí i perleťový znak města, Český lev, perleťový pohár – známá fotbalová trofej, nebo třeba mapa Československa. Jak jinak než z typického lesklého materiálu. „Jen pro zajímavost, její součástí je ještě i Podkarpatská Rus,“ podotýká Daňhelová.

Na tuto expozici pak plynule navazuje další. Ta ukrývá historické šicí stroje. „Ono to spolu souvisí. Navíc některé stroje jsou dokonce vykládané perletí,“ ukazuje průvodkyně. Turisté tak mohou obdivovat stroje od nejstarších značek Wheeler a Wilson či Howe až po novější Ladu, Minervu nebo třeba Singer.

Zájem o prohlídky je v těchto dnech poměrně velký. „V červnu byla návštěvnost velice slabá a musím říct, že jsme se báli, aby taková nebyla celá sezona. Nicméně musím říct, že v červenci už to bylo mnohem veselejší a srpen se zdá být ještě lepší. Lidé nejspíš začátkem prázdnin vycestovali do zahraničí a teď už tráví čas především v Česku,“ dodává Daňhelová.