Skladba nabídky bývala ovlivněna dobou. „Pro diváka bylo nejhůře v sedmdesátých letech. Tehdy se naplno projevila normalizace. V nabídce byly filmy z Klubu přátel sovětského filmu či Filmového festivalu pracujících,“ vysvětluje minulost kina Zdeněk Zieman. Ten je v jeho vedení od osmdesátých let. Tehdy v něm byla i videopůjčovna.
Dobu promítání od šedesátých let si pamatuje důchodce Jaroslav Kratochvíl. „Mám na kino hezké vzpomínky. Začal jsem do něj chodit v sedmašedesátém roce, když jsem se do Pelhřimova přestěhoval za manželkou. Nejradši jsme chodívali na komedie,“ vzpomíná osmdesátiletý muž.
Lístek tehdy stál pět korun. „Později jsem platil korun deset. Pamatuji si také, jak poblíž kina ještě nestály paneláky. Pomáhal jsem je stavěl,“ říká Kratochvíl. Nyní už kvůli stáří kino nenavštěvuje. „Štafetu jsem předal vnoučatům. Přispěju jim na lístek a ona mi pak povypráví, jak se jim film líbil,“ dodává.
Že se kino za šedesát let změnilo k nepoznání, potvrzuje také Zieman. Třeba tím, že před biografem v sedmdesátých letech stávala socha Venuše. Ta symbolizovala stejnojmennou planetu a odkazovala na název kina Vesmír. Jenže původní dominanta nakonec skončila ve sklepě kvůli soše Klementa Gottwalda. A nakonec byla socha Venuše kompletně zničená.
I přesto, jaká atmosféra ve společnosti vládla, bylo kino v sedmdesátých letech paradoxně nejvíc navštěvované. „Promítalo se až deset představení týdně. Některá z nich byla vyprodaná. V tomhle období přišlo osmdesát až sto tisíc diváků ročně,“ prozrazuje Zieman. V roce 2019 přitom do pelhřimovského kinosálu dorazilo přes jednatřicet tisíc lidí. Před tím se počet návštěvníků držel v průměru okolo dvaceti tisíc.
Jednou z pravidelných návštěvnic je Markéta Pospíchalová. „V pelhřimovském sálu jsem spokojenější než v jihlavském. Zvlášť po jeho rekonstrukci. Sedačky jsou teď mnohem pohodlnější. Dříve byly tvrdé. Mám to i blíže k nám domů. A zároveň je filmová nabídka dost pestrá, takže si vždycky něco vyberu. Když to jde, chodím na filmy přibližně jednou za dva měsíce,“ popisuje divačka z Košetic.
Další úpravy by v kině mohly začít v příštím roce. Filmy bude nově promítat projektor s laserovým světelným zdrojem. Modernější bude také kinoserver.
O VESMÍRU
První promítání bylo v roce 1962. Šlo o film Srpnová neděle.
V sedmdesátých letech převažoval vliv sovětského filmu.
V osmdesátých letech bylo v kině opraveno topení a elektroinstalace.
V devadesátých letech se sloučilo kino, divadlo a knihovna do jedné zastřešující organizace.
Rozmach v té době zažívají americké filmové hity.
Ve třetím tisíciletí kino získalo nový kinosál, digitalizaci či fasádu.