„Střední průmyslová škola v Táboře, kam jsem chodila, přestala naplňovat moje představy. Rozhodla jsem se proto pro studium v zahraničí,“ začíná s vyprávěním osmnáctiletá Anežka Císařová.

Co přesně ji po vyplnění přihlášky do výběrového řízení UWC Česko čeká, nevěděla. „Nemůžete si vybrat, kam půjdete. Přiřadí vás na školu podle toho, které nejvíce odpovídá váš profil,“ přibližuje Anežka. „I přes to jsem se toho ale nebála. Naopak jsem se hrozně těšila a ani na chvilinku jsem nezaváhala,“ doplňuje.

Nakonec přišla nabídka dvouletého studia v tropech. „Jde o školu v Tanzánii. Na konci mě čeká mezinárodní maturita IB, kterou mi uznají i u nás,“ říká Anežka.

Její maminka Hana Císařová si dodnes pamatuje na moment, když se o přijetí dozvěděly. „E-mail od UWC Česko měl v předmětu ‚Před přečtením se posaďte‘ a přišel ve chvíli, kdy Anežka byla na brigádě v Táboře. Hned jsem jí volala a ona byla opravdu moc překvapená. Když se vrátila, tak jsme se hned koukaly, kde to je a jak to tam vypadá. Moc jsem jí to přála,“ popisuje maminka své první pocity.

Peníze a první let

Poté rodina začala řešit peníze. „Museli jsme vyplnit spoustu formulářů, ve kterých mimo jiné byly i veškeré příjmy a výdaje naší rodiny. Jelikož máme ještě dvě děti, bylo by opravdu těžké to finančně utáhnout. Naštěstí jsme dostali dar od Salačovy Lhoty, Lukavce a Kraje Vysočina,“ svěřuje se Hana Císařová.

I kvůli vysoké ceně letenek musela Anežka cestu do Afriky zvládnout sama. A navíc úplně poprvé. „Mám strach z létání, takže jsme nikdy nikam neletěli. Musím říct, že jsem se o ni strašně bála, nemohla jsem spát a celý její let jsem sledovala v on-line aplikaci. Samozřejmě se mi hned po příletu musela hlásit,“ vzpomíná Hana Císařová a dodává, že postupně její obavy opadly.

I přes premiéru Anežka zvládla cestu bez problémů. „Jela jsem tam bez jakýchkoliv předsudků a ideálů, abych kdyžtak nebyla zklamaná. A musím říct, že jsem byla víceméně mile překvapená,“ vypráví Anežka, mezi jejíž hlavní předměty patří anglická literatura, dějepis a vizuální umění.

To naopak na její maminku čekal určitý počáteční šok. Mají tam totiž jiný systém hodnocení a známky jsou od jedničky do sedmičky, přičemž sedmička je nejlepší. „Když mi přišla SMSka, která zněla: ‚Konečně mám první známku. Dostala jsem pětku z matematiky‘, tak mě to trochu zmátlo,“ přiznává se smíchem maminka.

Kritické myšlení

Všimla si však ještě jednoho rozdílu. „Jsem učitelka, takže se na to dívám i z tohoto hlediska a musím říct, že to není pro každého. Když se zaměřím třeba na kritické myšlení, tak po nich ho chtějí všichni a ve všem. Naopak u nás k tomu děti zas tolik vedené nejsou,“ porovnává Hana Císařová UWC školy s těmi českými.

A jak vlastně všichni to odloučení zvládají? „Stýská se nám. Manžel to bere ještě hůře než já. Je to úplně jiné, než když má člověk dítě na internátu. Přeci jen z něj se domů vrací častěji. Nicméně si často píšeme, takže to není tak, že bychom o ní neměli vůbec žádné zprávy,“ odpovídá Anežčina maminka.

Domů se podívala poprvé na Vánoce. „Když v prosinci přijela, tak už to byl dospělý člověk. Vždy byla vyzrálejší, ale teď se to ještě více posílilo,“ všímá si Hana Císařová. „Já si tedy připadám pořád stejná,“ namítá s úsměvem její dcera.

Podruhé to pak bylo v březnu. Koronavirová pandemie její pobyt výrazně zkrátila. „Jelikož Covid-19 ve světě sílil, rozhodli se školu zavřít. Teď máme on-line výuku. Tento týden nám ale škola končí,“ popisuje mladá studentka.

Pokud se kvůli koronaviru něco nezmění, zpět do Tanzánie se vrátí v polovině léta. „Měli bychom začít 3. srpna. Doteď jsem tam byla jediná Češka, ale to už bude minulostí, protože od nás nastoupí ještě jedna holčina a jeden kluk. Musím říct, že už se těším, a to nejen na školu, ale i na své kamarády z Namibie, Itálie a Brazílie,“ uzavírá Anežka.