Čtenáři v ní najdou šedesát párů srovnávacích fotografií. „Zhruba před jedenácti lety vyšla kniha s podobným zaměřením, tak jsme nemohli vzít první fotky, které nám přišly pod ruku, ale museli jsme je trochu vybírat. Nicméně zatím je z čeho, tak to naštěstí až tak náročné nebylo,“ začíná s vyprávěním Miroslava Kvášová.

S ní souhlasí i tvůrce současného pohledu na Pelhřimov. „Také bych neřekl, že to bylo nějak zvláště těžké. Město jsem si prošel a pak spolu s paní Kvášovou vybral historický materiál, který by se dal použít. Existuje spousta nádherných fotek, ale některé se dnes už bohužel vyfotit nedají,“ přidává se Milan Šustr.

Pak už je to jen o hledání styčných bodů. „Nejčastěji je to nějaký dům, potok nebo třeba komín. Někde je to jednoduché, třeba na náměstí, ale postranní uličky mi občas dávaly trochu zabrat. Nicméně vždycky jsem si nějak poradil a ve většině případů jsem vychytal i daný úhel,“ přibližuje Šustr.

V Pelhřimově byl paradoxně největší problém při focení z věže. „Měli jsme totiž historické fotky, které vznikly, když se věž opravovala, byla obehnaná lešením, a kolegové se tak dostali zhruba tři metry nad ochoz. Tuto výhodu jsem já bohužel neměl, takže moje snímky bohužel úplně neodpovídají tehdejšímu úhlu. I přesto jsme je však použili, aby bylo vidět, jak se okolní zástavba změnila,“ vysvětluje Šustr.

Ač podobných srovnávacích knih vyšlo už více, ta pelhřimovská je přeci jen něčím unikátní. „Nikdy dříve jsme nepřistupovali k fotkám na výšku, protože umístit je do knihy je trochu náročnější. V Pelhřimově jsme se ale rozhodli udělat výjimku a vybrali jsme pár takových, které do ní perfektně sedly,“ prozrazuje Šustr.

Kniha vznikala zhruba půl roku. „Takže i během koronavirové pandemie. Do jisté míry to však byla výhoda, protože ulice byly téměř prázdné a i aut jezdilo méně, tak jsem na záběr nemusel čekat příliš dlouho,“ líčí Šustr.

S výsledným dílem jsou oba spokojení. „Pelhřimov je nádherné město a procházky ulicemi byly doslova pohlazením na duši. Navíc má jedno z nejkrásnějších náměstí na Vysočině, ze kterého jsou opravdu nádherné fotky. Jsem k sobě hodně sebekritický, ale s touto knihou jsem celkem spokojený a pracovalo se mi na ní velmi dobře,“ svěřuje se Šustr.

Také vzájemnou spolupráci si oba pochvalují. „Bylo to perfektní, rozhodně si nemohu na nic stěžovat. Navíc všechno šlo jako po másle a nemuseli jsme řešit žádné problémy,“ nešetří Kvášová slovy chvály. „I proto, že paní doktorka byla ochotná a nevadilo jí mi poradit, kdykoliv jsem tápal v nějaké uličce,“ doplňuje Šustr, pro nějž to byla už devátá kniha s tímto zaměřením. Kromě Pelhřimova vznikla pod jeho rukama i publikace třeba o Žďáru nad Sázavou, Velkém Meziříčí nebo Havlíčkovu Brodu.

Nevylučují proto, že by v budoucnu mohl vzniknout druhý díl. „Materiálu máme opravdu spoustu a je z čeho vybírat. Pokračování tedy necháváme otevřené,“ potvrzuje Kvášová.