Firma tehdy přišla s tím, že přes objednávky elektronickou poštou bude vozit čerstvé pečivo do vesnic, které zajistí výdejní místo pod názvem Pekařovna. V současnosti přidala Pekařovnám na významu opatření v souvislosti s koronavinovou pandemií. Lidé z vesnic nemusí do městských supermarketů, a přesto mají několikrát týdně čerstvé rohlíky nebo chleba.

Pekařovnu má v současnosti zhruba patnáctka vesnic. V minulém týdnu se ozvaly tři nové se zájmem přidat se k nim. „Několik starostů se ozvalo se zájmem o zřízení Pekařovny v jejich obci. Uvědomují si, že v této složité době, kdy lidé nechtějí v takové míře jezdit do obchodů ve městě, mohou svým občanům nabídnout, skrze projekt AdelkaOnline.cz, výbornou službu dovozu toho nejčerstvějšího pečiva,“ potvrdil aktuální nárůst zájmu vedoucí prodeje v pelhřimovské Adélce Richard Nýdrle.

Do systému AdelkaOnline.cz se postupně zaregistrovalo téměř tři sta stálých zákazníků. Ředitel Adélky Roman Teisler ví o jediném zákazníkovi, který systém opustil. Všiml se ale také toho, že se v poslední době změnil zájem zákazníků, kteří službu využívají. „V současnosti zaznamenáváme zvýšený zájem o mouku, jako ostatně všude,“ upřesnil Roman Teisler. Naopak se u AdelkaOnline.cz příliš neprojevil současný obecně zvýšený zájem o balené pečivo. „Vysvětlení je jednoduché. Uživatelé vědí, že jim objednané pečivo dovážíme přímo od pece, bez prostředníků v podobě obchodů, tudíž maximálně hygienicky,“ připomněl ředitel pekárny.

Současně se domnívá, že lidé začali přehodnocovat priority a hodnoty. A zájem o mouku, nejen o finální výrobky, v první řadě oceňuje. „Jsem rád, že lidé doma nyní více pečou. Jednak si uvědomí tu práci, jednak vidí, jaký je to krásný pocit, když se podaří upéci něco dobrého, ale také jak málo stačí, aby se něco nepovedlo,“ zamyslel se Roman Teisler.

Nejvíce ho ale překvapilo, co se díky domácím pekařským aktivitám a snahám objevilo na sociálních sítích, kde za začali prezentovat se svými chleby domácí „pekařští mistři“. Roman Teisler jejich výrobky sice označuje za slané pšeničné buchty, ale určitě nechce, aby jeho hodnocení bylo vnímáno jako přezíravé. „V každém případě byla z fotek a komentů na sociálních sítí cítit radost z díla, z chuti, uspokojení. To je určitě lepší, než když kupují mražené pečivo z Tramtárie,“ pochválil na dálku amatérské pekaře ředitel Adélky.

Sama firma přijala zvýšená hygienická opatření, přestože i ve standardním režimu je hygiena v potravinářské výrobě na vysoké úrovni. „V současnosti jsme náš výrobní závod uzavřeli pro veškeré návštěvy. Mohou k nám jen dodavatelé surovin za přísných hygienických a dezinfekčních podmínek. Veškeré povrchy několikrát denně dezinfikujeme včetně rozvážkových vozidel. Naši řidiči rozváží zboží v rukavicích, samozřejmě roušce a průběžně si dezinfikují kabiny vozů. Na druhou stranu nijak neomezujeme ani výrobu ani zásobování našich zákazníků,“ poodhalil podmínky výroby v pekárně v současném nouzovém stavu Richard Nýdrle.

V Adélce se těchto dnech postarali i o tři děti kolegyň z prodejen, když pro ně otevřeli provizorní firemní školku.

Pro skauta Michala Koláře byla pomoc při charitě jasná volba

Koordinace dobrovolníků, rozvoz obědů, projekt nákupy pro seniory a lidi, kteří jsou v době pandemie koronaviru nejvíce ohroženi či koordinace sběru a distribuce roušek. To všechno má teď na starost Michal Kolář, který už měsíc pomáhá i s ostatními skauty pracovníkům Farní charity v Kamenici nad Lipou zvládat současnou situaci.

„Jako skaut mám v sobě hluboce zakořeněné skautské principy a hodnoty. Mým smyslem je žít spokojený život a snažit se pomáhat ostatním,“ prozradil dobrovolník.

Pro seniory a další ohrožené lidi navíc v Kamenici nad Lipou zřídili linku, na kterou si mohou potřební ve všední dny od 8 do 11 hodin zavolat a požádat o pomoc s nákupy. „Myslím si, že pomoc seniorům je v současné době hned po práci ve zdravotnictví nejzáslužnější činnost. Pomoc na charitě pro mě a mé kamarády ze skauta byla jasná volba, protože charita pomáhá seniorům, kteří na vše už sami nestačí,“ řekl Michal Kolář.

Do pomoci přímo na kamenické charitě se zapojilo celkem osm skautů a skautek z kamenického střediska Fidelis et Fortis. „Skautští dobrovolníci každý den rozváží obědy klientům, dezinfikují budovu charity a čtyři firemní auta, která se používají při práci v terénu. Neuvěřitelná spousta dobrosrdečných lidí se zapojila do výroby roušek, které rozdáváme tam, kde je třeba. V projektu nákupů pro seniory a potřebné máme zatím jediného klienta, se kterým nám pomáhá slečna z dobrovolných hasičů,“ doplnil Kolář.

Skauti, kteří se v práci střídají po směnách, pomáhají na charitě od 18. března každý všední den. „Je úplně skvělé, kolik úžasných lidí se snaží jakkoli pomoci. Někteří pomáhají opravdu moc, ale vůbec se o tom neví. Proto chci všem těmto lidem i ostatním dobrovolníkům strašně moc poděkovat,“ vyzdvihl kamenický skaut.

Jsme tu, abychom pomáhali od bolesti, říká zubař Chládek

Tomáš Chládek.Zdroj: osobní archivTomáš Chládek a Ondřej Havlíček se rozhodli v boji s koronavirem přispět tak, že začali provozovat první celotýdenní zubní pohotovost na Vysočině. Ordinaci mají v Habrech na Havlíčkobrodsku a byli by rádi, kdyby se tento trend podařilo udržet i do budoucna.  

„Mezi zubaři je spoustu lidí šedesát plus, kteří jsou rizikovou skupinou, a je pochopitelné, že teď chtějí omezit svou práci na minimum, aby eliminovali možnost ohrožení vlastního zdraví. Bolest zubů si ale nevybírá a je potřeba, aby lidem někdo pomohl. Řekli jsme si proto s kolegou Ondrou Havlíčkem, že zastaneme zubní pohotovost, protože sami nejsme v rizikové skupině ani věkem, ani zdravím,“ vysvětluje Chládek.

Vysočina je jediným krajem, kde celotýdenní zubní pohotovost dosud nefungovala. „Pacienti s bolestmi musí přes týden jezdit do sousedních krajů. To je poměrně palčivý problém už delší dobu. Já i kolega máme zkušenosti s pohotovostí z Pardubic a Hradce Králové, kam mnohdy přijíždí také pacienti z Vysočiny. Víme, jak je tato služba přetížená, a když nastala tato krizová situace, rozhodli jsme se ji řešit.“ vypráví haberský zubař.

V ordinaci na Sázavské ulici jsou každý pracovní den od 8.00 hodin do večera, dle aktuální potřeby, a denně ošetří kolem dvaceti pacientů. „Máme dvousměnný provoz. V průměru přijde třináct až dvaadvacet lidí, což je poměrně dost, ale stane se i to, že nepřijde hned několik pacientů, kteří se den před tím telefonicky objednali. Je to možná i tím, že jsme až na okraji Vysočiny a někteří raději počkají do rána nebo na víkend do Jihlavy. Navíc ještě nejsme úplně v povědomí, protože většina lidí je zvyklá, že Vysočina pohotovost nemá,“ přemítá Chládek

Pacientům s akutním problémem pomáhali i předtím. „Když přišel někdo z ulice, měl bolesti, byl oteklý, byl samozřejmě ošetřen. Jsme přeci lékaři a měli bychom tu být od toho, abychom lidem pomáhali od nesnází. V podstatě se tak pro nás až moc nezměnilo, jen jsme zpřísnili hygienická opatření a jsme teď zaměření hlavně na bolestivé případy. Ty nebolestivé jsme prozatím odložili. Ideální je objednat se předem, a to na telefonním čísle 777 730 557,“ říká Chládek.

Proti nákaze se chrání různými prostředky. „Máme to nejlepší, co nám kraj poskytl, tedy FFP3 respirátory, ochranné brýle, rukavice, jednorázové čepičky a barel dezinfekce. Kromě toho používáme i ochranné obleky a pořídili jsme si štíty od Brašnářství Tlustý. Bylo nám sympatické, že někdo, kdo převážnou část roku vyrábí pásky a peněženky, dokáže vyrobit něco, čím prospěje ve chvílích nouze. Jejich štít je obzvláště pohodlný, protože drží na hlavě pomocí koženého řemínku, který se přizpůsobí každému tvaru hlavy,“ líčí Chládek.

Na jejich ochranu myslela i jedna pacientka. „V úterý přišla jedna paní a věnovala nám doma šité roušky. Jsou moc hezké, dokonce je tam i kapsička na vložení filtru. To mě moc potěšilo, byla to taková hezká pozornost,“ usmívá se mladý zubař.

Po skončení nouzového stavu se plánují vrátit k běžnému provozu. Nicméně nápad s celotýdenní pohotovostí by se mohl stát inspirací pro kraj. „Byl bych rád, kdyby se tento systém podařilo udržet. Není ale možné, abychom službu drželi stále jen my. Přeci jen máme závazky vůči svým pacientům a městu Habry,“ upozorňuje Chládek.

„Přál bych si, aby to vedlo ke vzniku centrální pohotovosti. Všude jinde to funguje tak, že krajská nemocnice zřizuje zubní ordinaci, kam dojíždí lékaři z celého kraje. Bylo by fajn, kdyby Vysočina v tomto ohledu dohnala tempo a vše fungovalo v plném rozsahu,“ dodává Chládek.

Některé zákazníky musíme napomínat, říká Zuzana Pávek

Zuzana Pávek z Nového Města na Moravě patří do skupiny lidí nejvíce ohrožených koronavirovou infekcí. Prodává v masně na náměstí, která je nakupujícími hojně navštěvovaná.

„Většina lidí se snaží dodržovat rozestupy, ale stává se nám, že někdy je musíme napomínat. Do naší prodejny mohou vstupovat jen tři zákazníci najednou. S některými ale přijde i doprovod, a to už pak je člověk navíc. Musíme jim vysvětlovat, že dovnitř opravdu mohou jen tři lidé,“ stěžuje si na některé neukázněné zákazníky Zuzana Pávek.

Lidé chodí do prodejny masa a uzenin rádi. „První týden, co byl krizový stav vyhlášený, jsme pomalu neměli do čeho píchnout. Lidé nechodili, báli se. Dnes už jim ale otrnulo. I na ulicích je vidět, že ven chodí čím dál více lidí. Doma už nemůžou vydržet. Přišla k nám dokonce osmadevadesátiletá zákaznice, která říkala, že takovouto hrůzu nepamatuje. A že už musela vyrazit mezi lidi. Tak si šla nakoupit do naší masny,“ popisuje Zuzana Pávek.

Používání dezinfekčních prostředků je už pro prodavačky rutina. „Je to u nás jako na chirurgii. Pořád všechno dezinfikujeme,“ usmívá se Zuzana Pávek.

Také používání roušek a rukavic pomáhá prodavačkám zvládat současnou situaci. Nakažení se bojí každý a novoměstské prodavačky se snaží chránit sebe i zákazníky.

„Rukavice používáme, ale když si beru peníze, tak je sundávám. Pak si dám dezinfekci. Upřednostňujeme bezkontaktní platbu. Bankovkami a mincemi nyní platí jen malá hrstka zákazníků. Lidé se snaží platit kartou. I když samozřejmě nemůžeme nutit staré lidi, aby změnili své způsoby,“ konstatuje prodavačka.