„Do Bulharska jsem se dostal přes křesťanský řád seleziánů. Ten se tam už patnáct let stará o děti na ulici. Odjel jsem s nimi loni na podzim na roční dobrovolnou službu. A pomáhal jsem zajišťovat volnočasové aktivity pro bulharské děti,“ vyprávěl s nadšením o své první cestě Jiří Štercl.

„Pro další dobrovolnou službu jsem si vybral Zambii v Africe spolu s misií polských seleziánů. Ti v Zambii zřídili několik učilišť pro mladé lidi. A protože jsem původním povoláním truhlář, budu tam vyučovat práci se dřevem,“ pokračoval Štercl.

Stravu a pobyt v Zambii, pojištění a očkování hradí dobrovolníkům seleziánská organizace. Peníze na letenku si ale musí obstarat sami. „Zjistil jsem, že sehnat finance na to, abych mohl letět do Afriky pomáhat druhým, není jednoduché. Napřed jsem obcházel firmy a žádal o sponzorské dary. Většinou jsem však moc nepochodil,“ usmál se smutně sedmadvacetiletý dobrovolník, který peníze na letenku nakonec získal od rodiny a z veřejných kostelních sbírek.

A jak se na Jirkovo cestování dívají jeho nejbližší?

„Rodiče nejsou moc nadšeni, že se doma příliš nezdržím. Ale podporují mě, jak se dá. Kamarádi si ze mě dělají legraci, že za chvíli nebudu schopný normálního života. A svoji přítelkyni uvidím po dlouhé době. Ta je teď ostatně na dobrovolné službě v Kongu, tak se tam za ní co nejdříve pojedu podívat,“ uzavřel Jiří Štercl.