Podobné zkušenosti má i Lubomír Šmíd z Pelhřimova. „Přístupnost památek pro nás, vozíčkáře, je na špatné úrovni. Když chci někam vyjet, nejprve si na informacích zjistím, jestli se tam vůbec dostanu. Někde mají během letních měsíců na brigádě lidi, většinou studenty, kteří nám pomáhají. To je sice dobré, ale mělo by to fungovat na více místech,“ podotkl Šmíd.

Kasteláni se snaží vyjít pohybově postiženým lidem vstříc, ale mají omezené možnosti. „Uvažovalo se o zřízení bezbariérového přístupu, ale to u nás z technických důvodů není možné. I když bychom stokrát chtěli,“ uvedl kastelán hradu Kámen Miloslav Vaňha. „Když ale spolu s vozíčkářem přijde skupina ochotných lidí, můžeme společnými silami překonat těch sto šestnáct schodů až na prohlídkovou trasu.“ nevyloučil Vaňha.

Na zámku v Kamenici nad Lipou jsou na tom o něco lépe. „Do výstavních prostor, které jsou v úrovni nádvoří, bezbariérový přístup je. Problém nastane pouze v případě podzemního podlaží. Ovšem i tady dokáží pomoci pracovníci zámku,“ řekl kamenický starosta Ivan Pfaur.

Rozhodne památkový ústav

O tom, zda umístit do kulturních památek plošinu nebo výtah není jen na radnici, nebo osobě, která objekt spravuje. Rozhodující slovo mají památkáři.
„Národní památkový ústav nepovoluje narušit strukturu památky. Například plošina nepřipadá v úvahu,“ vysvětlil ředitel pelhřimovského okresního muzea Pavel Hájek. „Je třeba najít nějaký konsensus, řešením by mohl být schodolez,“ dodal Hájek.

Největším problémem jsou ovšem peníze. Nejinak je tomu i v Muzeu Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. Tam zatím na vybudování přístupu pro vozíčkáře čekají. „Nevíme, kdy přesně přijdeme na řadu. Je tu totiž více míst, kde jsou bezbariérové přístupy potřeba a to stojí město hodně peněz,“, prozradila vedoucí muzea Jana Stehnová. V zápětí ale dodala že pokud se jedná o dítě, bez problémů ho přes schůdky přenesou. U dospělého je to složitější, ale i tak se snažíme dělat maximum pro to, aby se k nám lidé na vozíčku mohli podívat.“