„Myšlence tohoto hnutí jsem věřila od samého začátku. Snažila jsem se ji předat dětem, jsem ráda, že to přijaly. Tato cena vlastně nepatří ani tak mně, jako spíše jim a také mým kolegům, kteří s projektem pomáhali,“ podotkla skromně Jiříková, která za několik týdnů odejde na učitelský odpočinek.

Vše ale nasvědčuje tomu, že brzy již bývalá češtinářka a výtvarnice povede děti při malování prodejných dobročinných obrázků i nadále.

Není proč odcházet

„U nás ve Stonožce pojem důchod neznáme. Za prvé jsem si to demokraticky odhlasovala, navíc ztratit tak klíčovou spolupracovnici v nejlepších letech by byla škoda,“ pravila rázně zakladatelka nadnárodní nadace Běla Jensen.

Ludmila Jiříková se pokračování nebrání. „Uvidíme, zda se to podaří nějak organizačně vyřešit ve škole,“ potutelně se usmála.

Ředitel Václav Strnad má jasno. „Paní učitelka u nás povede i nadále zájmový kroužek. Pokud by se na všechny ty povinnosti spojené s činností Stonožka necítila, ráda jí pomůže současná kolegyně Helena Havlová,“ vysvětlil Strnad.

Radost ze včerejšího slavnostního okamžiku na radnici neskrýval ani Jiří Kučera. Tentokrát nejen jako starosta města, ale i jako bývalý ředitel školy v Hálkově ulici.

Za obrázek sanitka

„Také mě těší, že se projekt ujal. Má to i výchovný účinek. Děti se třeba přesvědčily, že když se lidé spojí, dokáží velké věci,“ zavzpomínal Kučera na školní rok, kdy děti malovaly pohlednice jako o závod.

Za nějaký čas zatroubila před školou plně vybavená sanitka zakoupená právě díky jejich přičinlivosti.