„Já bych se opětovného zavedení tělesných trestů bála. Byla by to výhra síly a moci namísto rozumu,“ domnívá se učitelka druhého stupně Základní školy Na Pražské Marie Křemenová.

 
Podle ní by úplně stačilo, kdyby byli rodiče důslednější ve výchově a vymezili určité hranice.

Všeho s mírou

Obává se i toho, že by tresty touto formou byly lehce zneužitelné. A ne každý by dokázal odhadnout správnou míru.
 
„Občas mám totiž pocit, že si dítě své prohřešky ani neuvědomuje a v tom případě by se fyzický trest úplně minul účinkem,“ vysvětlila Křemenová.
Jak sdělil psycholog Zdeněk Martínek, tělesné tresty na školách nic nevyřeší, problém je totiž už v rodinách.
 
„Ale i tam by se k němu mělo přikročit až v krajní chvíli, a to jen ve výjimečných a oprávněných případech,“ dodal Zdeněk Martínek.
 
Odmítavě se k ručnímu řešení problému staví i učitelka z prvního stupně na pelhřimovské Základní škole Krásovy domky Iva Štolfová.
 
„Nedokázala bych dítě uhodit. Jakékoliv kázeňské problémy se vždy snažíme řešit nejprve domluvou. Až v případě, kdy už je situace opravdu vážná, se spojíme s rodiči a spolu s nimi se ji snažíme vyřešit,“ sdělila učitelka Štolfová.

Rodiče jsou pro

Podle ní by byl takový trest o to horší, kdyby se nepodařilo odhalit opravdového viníka. „O spravedlivém trestu by pak nemohla být ani řeč,“ dodala Iva Štolfová.
 
Rodiče však mnohdy zastávají konzervativnější názory a při řešení problémů se svým potomkem by ve škole schválili i pár výchovných pohlavků.
„Škoda rány, která padne vedle,“ reagovala na otázku, jak by řešila nekázeň ve školách, Marie Hůďová z Pelhřimova.