Přesná definice

Podle Jany Svobodové z pedagogicko–psychologické poradny v Pelhřimově by se muselo přesně definovat, co je a není tělesným trestem. „Nevím, do jaké míry by měl stát zasahovat do výchovy v rodině, ale určitě by měl chránit děti, postarat se o to, aby jim nemohlo být ubližováno nikým, tedy ani vlastními rodiči. Mám na mysli týrání fyzické i psychické,“ uvedla Svobodová s tím, že nejdřív by se muselo přesně definovat, co už je tělesný trest a co nikoli.

Podle některých obyvatel na Pelhřimovsku by tento zákon děti před špatnými rodiči neuchránil. „Myslím si, že by tento zákon uchránil děti před nějakou fackou, pokud jsou ale rodiče opravdu špatní, hezké dětství by jim stejně nezajistil,“ zamyslela se Magda Rajlichová z Počátek.

Někdy může být slovo málo
„Občasná facka přece není na škodu. Sám si pamatuji ze svého dětství, že jsem taky nějakou schytal, ale moc dobře vím, za co to bylo,“ reagoval Jakub Černý z Kamenice nad Lipou.

„Osobně se domnívám, že jsou situace, kdy slovo je málo, a nebo je příliš pomalé. Ale aby takové výchovné plácnutí bylo účinné, nesmí být běžné. Vždy říkám rodičům, že tělesnými tresty své dítě rozhodně nevychovají a nepřivedou k poslušnosti,“ zdůraznila Jana Svobodová z pedagogicko psychologické poradny.

Brutální tresty na dětech nebo týrání dětí jsou trestné už nyní. Stát však toto jednání umí jen velmi obtížně prokázat.

Zákon, který by rodiče za pohlavek uštědřený dítěti označil za zločince, hájí výbor pro práva dítěte s tím, že by nebyl nijak sankciován. Měl by jen rodičům pomoci, aby si uvědomili, že dělají něco špatného a nepovoleného.