Při úvodním minutovém „sprintu“ zvládl Sadílek jednadevadesát kliků. Padesát vteřin komíhal jako stroj, poté jej přepadla náhlá únava. „Přepálil jsem tempo, zatavil jsem se,“ přiznal Sadílek, zatímco sbíral síly pro odpolední vytrvaleckou hodinovku.
 
Komisaři mu při ní napočítali stěží uvěřitelných 1486 kliků. V závěrečné čtvrthodince silák už lapal po dechu, jen co se zvedl ze země, opět se usmíval od ucha k uchu. Sportovec tělem i duší přitom neklikuje odjakživa.
 
„Vyprovokoval mě k tomu fotograf Jan Saudek, který kdesi prohlásil, že ve svém věku dělá osmdesát kliků. Řekl jsem si, že když to dokáže on, já musím také. A ono mě to začalo i bavit,“ rozpovídal se muž, který si kvůli výdrži opatřil činku, také cvičí s těžkým batohem na zádech.
 
Sadílek vděčí za úspěšný dvojboj poctivému tréninku. Ten přesto má podle něho k dokonalosti daleko. „Ještě chodím do práce, volna není nazbyt. Jakmile ale budu v důchodu, sejdeme se tu znovu,“ šibalsky mrkl držitel dvou ustavujících českých rekordů na lidi z agentury Dobrý den.
 
Ti ocenili Sadílkovo ukázkové provedení kliku. „Jednoho Němce jsme museli odmítnout. Jeho kliky vypadaly spíše komicky,“ pronesl Miroslav Marek.
„Lépe méně a pořádně,“ přitakal rekordman Sadílek.