Do Křemešnických lesů se po pěti letech navrátily lesní zkoušky ohařů, ve kterých psi ukázali co umí a co je jejich páni naučili. Na několika stanovištích museli ohaři plnit řadu náročných a někdy i složitých úkolů.

Sbor rozhodčích nekompromisně hodnotil práci psů, kteří presentovali co správný lovecký pes umí. Svůj um ohaři dokazovali v několika zkouškách.
Mezi ně patřilo dohledání zajíce či lišky a následný aport či poslušnost psa při lovu a na stanovišti.

Jednou ze zajímavých disciplín bylo poznávání barvy. Vše spočívalo v dohledání sparkaté zvěře (srnčí) po stopě a tou byla krev, kterou rozhodčí spolu s asistenty naaranžovali v lese. Pes poté musel jít po čuchu a najít postřelenou srnu.

Psi byli hodnoceni vždy po ukončené disciplíně, a to známkami od jedničky do čtyřky, přičemž čtyřka byla nejvyšší, tudíž nejlepší. Zkoušky byly ukončeny po šestnácté hodině a majitelům loveckých psů byl následně předán doklad o zdárně vykonané zkoušce.