„O adopci zde požádají až tři rodiny ročně. Stejně tolik evidujeme i žádostí o umístění dítěte k pěstounům,“ informovala Irena Hlaváčková z odboru sociálních věcí pelhřimovského úřadu.

Jen na Pelhřimovsku je čtrnáct pěstounských rodin. K nim se podařilo umístit až přes třicet dětí z dětských domovů. Přestože dětí, které čekají na novou rodinu, je stále hodně, úřady jim to nikterak neulehčují.

Své o tom ví i rodina Aleše Dietricha, která si osvojila šest dětí. Ty vychovávají společně ještě se čtyřmi dětmi biologickými.
Na dítě čekají pěstouni přes rok

„Nejnáročnější bylo projít všemi testy, které musíte pro osvojení dítěte splnit. Trvá to celý rok, než se k vám dítě vůbec dostane,“ sdělil Aleš Dietrich, který je zároveň předsedou Sdružení pěstounských rodin na Vysočině.

Hlavním motivem pro osvojení dětí byla podle něj snaha pomoci dětem, které nejsou dávány k adopci a znají jen zdi dětského domova.

„Děti, které k nám přicházejí, často předtím velmi citově strádají a nejsou schopny dávat své emoce najevo,“ podotkl Dietrich, který právě v tomto spatřuje větší výhodu pěstounství před pobytem dítěte v dětském domově.

Příspěvky nestačí

Pěstounské rodiny se denně potýkají hned s několika problémy, o nichž běžní rodiče nemají mnohdy ani nejmenší tušení. Stát sice dává těmto rodinám finanční příspěvky, ale ty stačí pouze na pokrytí základních potřeb. „Pěstounství je náročnější, než si většina lidí představuje. Snažíme se dětem dát, co je v našich silách. Naštěstí dnes již existuje řada různých organizací, které nám pomohou s financováním dovolené a dalších aktivit,“ doplnil Aleš Dietrich.
Složité je i celkové zkoordinování chodu tak velké rodiny.

Rodina Dietrichových proto musí mít dva velké vozy, prostorný dům a celodenní hlídání dětí, o které se stará paní domu.

V cizině se systém osvojení razantně liší

„V Americe to mají rodiny s osvojenými dětmi přece jen o něco snazší. Tam se totiž pěstounství bere spíše jako povolání,“ povzdychl si otec deseti dětí.
Další přírůstek do rodiny Dietrichovi zatím neplánují, ani se mu nebrání.

„Nikdy nevíte, koho si domů vezete, informace o dítěti a jeho rodičích nemohou být v tomto směru nikdy dost sdělné,“ uzavřel Dietrich. Do pěstounské péče se nejčastěji umisťují děti školního věku nebo ty, které jsou handicapované. Rozhoduje i etnické příslušenství dítěte.