Od začátku roku nejvíce těchto trestů padlo v Třebíči a to rovných 98, naopak nejméně jich udělil havlíčkobrodský soud. Odsouzenci šli pracovat jen v třinácti případech.

Výtržnosti i drobné krádeže

Podle pelhřimovského soudce Jiřího Zacha se k udělení těchto trestů musí přistupovat velmi individuálně.

„Posuzujeme například zdravotní stav odsouzeného, zda už byl takto trestaný v minulosti a zda trest plnil, nebo například to, jaké vykonává povolání,“ popsal soudce.

Jak dodal, podstatnou roli hraje zákonem stanovená hranice, kdy lze takový trest udělit. „Bývají to lehčí delikty, kdy je horní hranice pro odnětí svobody pět let, například krádeže nebo výtržnosti,“ dodal Zach.

Tito lidé pak ve většině případů pracují na obecním nebo městském úřadu, u technických služeb, v nemocnicích a ve výjimečných případech třeba i v domovech důchodců.

Někdy je ale shánění práce problematické.

„Ne všechny instituce mají dobré zkušenosti a zaujímají negativní postoj,“ upozornil vyšší soudní úředník pelhřimovského soudu Jaroslav Martínek na fakt, že mnoho odsouzených buď do práce vůbec nenastoupí, nebo nedochází v domluvených termínech.

Práce bez výplaty nebaví

Svůj trest přitom musí odpracovat do jednoho roku od jeho uložení.

„Často se stane, že odsouzení lhůtu nesplní. Mnozí to berou na lehkou váhu, nebo se jim prostě nechce pracovat bez výplaty. Pak musejí nastoupit výkon trestu do vězení, za každé dvě neodpracované hodiny následuje den za mřížemi,“ řekl Martínek s tím, že soudce ještě může uznat důvody, proč odsouzený nemohl trest odpracovat a roční lhůtu prodloužit.