Nejenom o úspěších jsme hovořili s vedoucím černovických mladých střelců Petrem Nymburským.


Váš oddíl patří mezi ty hodně mladé, přesto stačil sklidit řadu vavřínů. Čemu přisuzujete všechny medaile?

Těžko říci. Před pěti roky jsme začínali s jediným cílem, totiž aby si děti měly kde zastřílet. Jen tak, pro zábavu. Pak se k nám připojil kolega Stanislav Cvrček. Najednou bylo více času dětem se více věnovat. A ony jsou úžasné pracovité, snaživé. Navíc se nenechaly znechutit otřesným zážitkem při jejich prvních velkých závodech.

Jaký šok máte na mysli?

Asi po půlroce činnosti jsme se vydali na závody do Hradce Králové. Dost nás všechny vyděsilo, co se tam vůbec děje. Měřit se s ostatními jsme nemohli ani materiálně. Třeba hned vedle naší holčiny, která na sobě měla starý kabátek s obyčejným řemínkem, stála dívka s výbavou za sto tisíc korun. Ale ustáli jsme to.

Jak jste právě naznačil, střelectví asi nepatří mezi nejlevnější záliby.

To rozhodně ne. Stará vzduchovka Slavia se nechá sehnat za dva tisíce korun, moderní zbraň ale stojí dvacetkrát tolik. Zadarmo nejsou ani náboje. Co trénink, to vystřílená stokoruna. Když to vynásobíme patnácti dětmi, dostaneme se na zajímavé částky. Přesto naši členové nejsou potomky miliardářů. Nevybíráme děti podle majetnosti rodičů. Zajímají nás úplně jiné předpoklady.

Kde ale na všechno berete peníze?

Podporu hledáme na různých místech. Prostřednictvím grantů nám hodně pomáhá Kraj Vysočina, vstříc nám vychází i město Černovice a řada sponzorů.

Působíte již ve třech výkonnostních rovinách. Můžete vysvětlit jejich princip?

Začínající děti chodí do střeleckého kroužku při škole. Ti pokročilejší střílí pod hlavičkou AVZO Černovice (asociace víceúčelových základních organizací – pozn.). Nejnadanější děti se účastní soutěží Českého střeleckého svazu.

Úspěchy děti obyčejně lákají. Máte dostatek nových uchazečů?

Zájem je, až oči přecházejí (usměje se). Každý ale vidí jen úspěchy. Já od toho děti zrazuji s tím, že medaile nejsou zadarmo. Občas také vybírám nové členy sám. Domluvím se s učiteli, zajdu si do hodiny a sleduji, jak se žáci chovají, jestli mají chuť pracovat. To je hodně důležité.

Co ale může dělat žáček, který si chce střílení prostě jen vyzkoušet?

Není nic jednoduššího než zajít na náš kroužek. Necháme zájemce hodinku rozkoukat, může si prohlédnout zbraně. Pokud se mu bude u nás líbit, může si cvičně vypálit pět, deset ran. Co bude dál, to se uvidí.

Připravujete svěřence i po jiné než po sportovní stránce?

Střelectví není jenom o technice. Hodně záleží i na sebeovládání, na psychické vyrovnanosti, ale také na samostatnosti či zodpovědnosti. Všechny tyto vlastnosti se dětem znamenitě hodí ve všedním životě.

Určitě máte radost i z čerstvých výsledků našich olympijských střelců.

To rozhodně ano. Zrovna s Kateřinou Emmons jsme shodou okolností měli tu čest trénovat před jejím odjezdem do Pekingu. Hrozně moc jí to zlato všichni přejeme. Hned včera jsme jí společně poslali blahopřejný e–mail.