„Je to vážně hrozné. Nemusíte se vůbec snažit, a přesto rozumíte každému slovu, které uvnitř padne,“ poukázala starší pacientka na obyčejné dveře oddělující čekárnu od ordinace pelhřimovského lékaře Radka Pauše.

Raději šeptem

Ten o problému ví. „Vadí mi to. Musím říct, že pokud jde o nějakou diskrétní věc, raději šeptám. Odhlučnit ordinaci však není jen tak,“ nevidí jiné řešení než v přestěhování lékař Pauš.

Polstrované dveře a rádio ovládané zevnitř ordinace. Tak řeší případný únik informací psychiatr Jaroslav Max Kašparů.

„Mnohem horší než samotný únik informací však je, že lékař nezajistí intimitu pacienta. To vlastně shazuje doktora v očích veřejnosti,“ domnívá se Max Kašparů, podle kterého natahují senzacechtiví lidé uši zejména v čekárnách u psychologů, gynekologů a na kožním.

„Samotné je mi nepříjemné, že slyším, o čem se uvnitř ordinace mluví. Říkám si, že budu mluvit šeptem. Jenže jakmile se zavřou dveře, zapomenu na to a vše si uvědomím až poté, co opět vyjdu do čekárny a všichni na mě upírají zrak s tím, kdo že to byl uvnitř, povzdechla si pacientka.

Podle Pauše by ideální bylo, kdyby ordinace nesousedila s čekárnou, ale s přípravnou. „Na utlumení zvuku polstrované dveře prostě nestačí,“ domnívá se Radek Pauš.