Majitelé koní se potýkají nejenom se sháněním peněz na svoji činnost. „Našemu odvětví hodně škodí lidé, kteří se vydávají za velké koňaře, přitom se o stáj vůbec nestarají. Televizní záběry na týrané koně vrhají špatné světlo i na všechny ostatní, kteří by za koně dýchali,“ odtušil Zdeněk Koten mladší, syn zakladatele jezdectví na Humpolecku.

Romantika jen zdálky

Lidé z oddílů řeší rovněž otázku odklonu nastupující generace. „Mladežníci se o jezdectví zajímají, spatřují v něm romantiku. Jakmile ale zjistí, kolik za tím vším stojí tvrdé práce, z deseti uchazečů vytrvají dva,“ pokrčil rameny Zdeněk Ságl ze znovuzrozeného jiřického klubu.

Podobnou zkušenost mají i ve Vystrkově. „Děti dnes upřednostňují nezavazující záliby. My se ale snažíme kázat jim krásu života okolo koní tak, jako nám ji předával náš otec,“ pověděla Květa Mošnová, dcera Zdeňka Kotena staršího. Ten přivedl první sportovní koně na Vystrkov v roce 1957.

Tehdejší režim však koním nepřál, jezdectví se muselo schovat pod hlavičku Svazarmu a záminku moderního pětiboje. Šermování stejně jako zbývající tři disciplíny postupem času zanikly. Jezdectví nejenže přežilo, po sametové revoluci se rozvinulo natolik, že Kotenovi žáci či jejich následovníci dnes působí na Humpolecku hned v deseti oddílech.

Rozhoduje chuť pracovat

Podle odborníků ale zůstanou koně svým způsoben stranou zájmu v každé době. „Kromě několika zámožných podnikatelů, kteří považují svůj chov především za módní záležitost, stojí tohle odvětví jen na lidech, kteří je mají opravdu rádi,“ podotkl Koten mladší.

„Když pominu spolupráci s našimi sponzory, bez nichž bychom se neobešli, celé je to jen o chuti party lidí něčemu se pořádně věnovat,“ doplnil jej souhlasně Zdeněk Ságl, jehož soukromý jiřický klub patří shodou okolností mezi ty nejaktivnější.