Jan Šmíd: Burgundské víno nemůžete nikdy úplně pochopit

Prvotina se ujala natolik, že pelhřimovský rodák chystá vtěchto dnech křest již šestého francouzského titulu. SJanem Šmídem jsme hovořili nejenom o jeho Obrázcích zBurgundska.

Vydáváte vpořadí šestou knihu o francouzském regionu. Burgundsko označujete za jeden ztěch nejkrásnějších. Včem spočívá jeho půvab?

Vrozmanitosti, bohatství a ve způsobu života. A ve víně. Je to region, který se vám mění před očima. Jste na Cote d´Or, obdivujete víno a pak popojedete kousek dál a krajina už je úplně jiná. Po víně ani památky a všude se pasou krávy … Na každém kroku je něco zajímavého. Je to kraj, který nemá moře, a tak to přece musí někde dohnat.

Můžete tento kraj blíže charakterizovat?

Když se řekne Burgundsko, každý si představí okamžitě víno. Nejpozoruhodnější věcí na burgundském víně je to, že ho nikdy nemůžete úplně pochopit. Lidé ho studují deset let a pořád o něm vědí málo. Mezi Dijonem a Beaune leží Cote d´Or, což je asi čtyřicetikilometrový pás svynikajícím vínem. Velkou roli hraje složení půdy, ale to není všude stejné. Máte vinici, odkud pochází velmi dobré víno, ale jen o dva metry výše už je víno úplně jiné, třeba dvacetkrát dražší. To jsou ty paradoxy. A další zajímavá věc – vlastníci jsou až na výjimky samotní Burgunďané. VBordeaux už prodali polovinu vinic Američanům a Japoncům, tady by to neudělali za nic na světě. Vinice jsou rodinným pokladem. VBurgundsku se ale také točí spousta filmů. Mimochodem natáčel tady i Miloš Forman některé scény zfilmu Valmont.

Čím vás Burgundsko zaujalo nejvíce?

Svou podobností snaší zemí, přírodou a hlavně lidmi. Jihozápad je takový prostý, ale lidé jsou tu šťastní, netouží po žádném bohatství, žijí spokojeně. VCote d´Or jsem potkal opravdu bohaté lidi, aniž bych to věděl. To u nás, když se někomu podaří dostat spekulacemi či rovnou krádeží kpenězům, okamžitě následuje druhá etapa. Tou je, peníze ukázat, aby všichni viděli. Řekl bych, že u nás jde bohatství ruku vruce shloupoustí, vBurgundsku se skromností. Majitelé opravdu vynikajících vinohradů jsou skromní a pracovití. Byl jsem tam vdobě vinobraní a viděl jsem, že majitelé jsou na poli ve stejné řadě jako brigádnicí. A stejně oblečeni. A často dělají i ty nejhorší práce. Připadá jim to naprosto normální.

Rozhlasový reportér a spisovatel právě vydává svoji šestou knihu o francouzských regionech. Jan Šmíd bude v pátek od 18.30 hodin podepisovat své Obrázky zBurgundska ve Vytopilově knihkupectví, o hodinu později přijde na besedu do Městské knihovny.

Okusil jste tamní nejdražší víno na světě? Chutnalo vám?

Zatím ne. VObrázkách zBurgundska píšu, že bych to ani nechtěl, protože mnoho vynikajících someliérů ještě nemělo tu čest a já jsem jen poučený amatér. Ale zdá se, že by se mi to mohlo povést už brzy. Návštěva Romanée Conti je plánována na začátek prosince. Moc si toho cením, není mnoho Čechů, kteří toto víno ochutnali. Bude to asi zvláštní pocit chutnat víno, jehož jedna lahev se vJaponsku prodává za půl milionu korun.

Jak známo, ve svých knihách popisujete především vlastní zážitky a dojmy. Jaký nejsilnější znich vám znávštěvy tohoto regionu utkvěl vpaměti?

Já vlastně ani tak nepopisuji zážitky. To bych asi musel jet někam do Indonésie či do Jižní Ameriky, nebo do Iráku či Afgánistánu, tam by mohly být intenzivnější než vEvropě. Snažím se spíše přibližovat zjiného úhlu pohledu země, které jsou nám kulturně blízké. Přistihl jsem se, že mám mnohem blíže kvěcem a místům, které už znám, nejsem takový ten objevovatel, exotika mě příliš neláká. Snažím se spíše zprostředkovat pocity a nálady. A nechávám se jimi ovlivňovat. VBurgundsku se třeba pije víno jenom kjídlu. U nás vrestauraci přiběhne číšník a hned se ptá, co budete pít. To by se tam nikdy nestalo. Tam si nejdříve objednáte a pak si teprve vybíráte víno. A u nás jsem viděl, že si jedna dvojice objednala lahev bílého a pak si dala kvečeři pěkně propečený steak. VBurgundsku byste za to možná šli ksoudu…

Řekněme, že se česká rodina chystá vlétě do Burgundska. Kde je nejlépe se ubytovat a jaká místa by rozhodně neměla vynechat?

Já každému doporučuji bydlení vtakzvaných gitech. Což jsou domky, vnichž majitel pronajímá pokoj nebo celé jedno křídlo a vtento typ ubytování jsou často přebudovány původní zámky. Je to rozhodně lepší než někde vhotelu a většinou o poznání levnější. Jinak byste určitě měli navštívit zámek Chateau de Vougeot, kde se scházívají Rytíři vína, zastavit se ve sklípcích na Cote d´Or, můžete ochutnávat a nikdo nad vámi nebude stát, jestli si tedy nějaké víno koupíte či ne. A nezapomeňte se zastavit vBeaune, to je moc příjemné městečko.

Vpředmluvě knihy píšete, že máme kBurgundsku historicky blízko. Včem konkrétně?

Pocházela odtud první žena Karla IV, studovali tady třeba Edvard Beneš či Jiří Voskovec, dnes je tady Carnetově lyceu každoročně velká skupina českých studentů. Ale řekl bych, že Dijon svými věžičkami vmnohém připomíná některé části Prahy a některé části Burgundska zase mé rodné Jižní Čechy.

Vpředchozích případech jste vydal každým rokem jednu knížku o nějakém francouzském regionu. Proč Burgundsko vychází až po dvou letech?

Protože jsem to prostě nebyl schopen napsat dříve. Myslím, že mám ve Francii mnohem více práce než jsem měl vUSA. Je to rozvojem technologií, jiným charakterem vysílání. Teď si příspěvky sami stříháme. Je to časově náročnější, děláme více věcí do různých pořadů. Původně jsem měl představu, že by kniha mohla vyjít ještě vlétě minulého roku, poté, co se točily Postřehy zBurgundska. Pak jsem si dal cíl Vánoce, potom jaro letošního roku a nakonec knížka vychází až teď. Ale nemohl jsem jinak, ve Francii jsem kvůli práci pro Radiožurnál, ostatní věci musím dělat ve svém volnu.

Plánujete napsat ještě další podobnou knihu nebo je už Francie dokonale zmapována?

Chtěl bych znovu vydat Obrázky zProvence. Dostávám pořád dopisy a emaily od lidí, že knihu nemohou sehnat. Já sám mám dva poslední výtisky, nemohu jim pomoci. Od vydání Provence uplyne příští rok osm let, myslím, že se může udělat nové vydání. Jinak zatím nic neplánuji, ve Francii je řada zajímavých regionů – Bordeaux, Rhone-Alpes či Champagne, nebo zámky na Loiře. Já bych chtěl, aby to bylo spojeno stelevizními Postřehy odjinud. A tento projekt je zastaven.

Vloni vyšlo o Korsice DVD, máte vplánu pořídit tyto nosiče i pro ostatní regiony?

Rád bych. Na jaře by měly vyjít na DVD Postřehy zBurgundska, kProvence asi vydáme i Postřehy zProvenci i když bych se tam už asi nepoznal. Hodně mi pomáhá kameraman České televize Pavel Brynych, snímž jsme točili na Korsice a vBretani a Normandii a také Objektivy pro Českou televizi.

Jste právě vpolovině svého zpravodajského období. Zůstanete ve Francii, vrátíte se domů, či se přestěhujete jinam?

Nejprve musím říci, že se na ty zbývající dva roky těším. Zrovna jsem se vrátil zdvoudenního „výjezdního zasedání“ naší zahraniční redakce, byla tam i nová ředitelka stanice Barbora Tachecí a bylo úžasné sledovat, jak nám všem svou energií vlila elán do žil. Radiožurnál by měl být mnohem dynamičtější, změní se ta šílená hudba a dokonce se uvažuje o tom, že by se Zápisník zahraničních zpravodajů mohl vysílat vsobotu i vneděli. Ale to možná předbíhám. Teď myslím na nadcházející roky. To, co bude potom, moc neřeším. Chci dělat zajímavé reportáže, přiblížit posluchačům Francii. Pak se uvidí.

Povolání vás nepředurčuje pouze kmapování francouzských aktualit. Nechystáte se po čase podívat „zpátky“ do zámoří? Třeba kvůli olympiádě?

Nechystám se. Ameriku jsem si už užil, zemi jsem poznal dokonale a měl bych pocit, že se pohybuji vkruhu. Ale dovedu si představit i to, že bych se vrátil domů a zůstal doma. Ze zpravodajských postů už není žádný, který by mě zajímal. Tedy svýjimkou Londýna, ale ten neexistuje. Takže coby zahraniční zpravodaj asi za dva roky skončím. Co se týče reportážních cest, zrovna jsme se bavili o tom, jak to bude vypadat vlétě, během fotbalového Eura. Možná bych jel přímo tam, polovina šampionátu se přece jen bude hrát „téměř“ ve Francii. Asi už ale nezažiji to, co minulý rok vNěmecku. To byl můj sportovní vrchol. Byl to skvělý šampionát. Olympiáda mě nikdy nezajímala, myslím, že je to jen marketingově nafouknuté nevýznamné klání. Nemá to žádnou atmosféru, je to „televizní událost.“ Možná se podívám na finále stovky, ale určitě se nebudu dívat na lukostřelbu, curling, přehlídku plachetnic a další podobné sporty.

Jste rozhlasovým zpravodajem, točíte pro televizi, píšete knížky. Zbývá vám ještě trochu času na Paříž?

Myslím, že jsem hlavně rozhlasovým zpravodajem. Je to moje práce i zábava a trávím tím daleko nejvíce času. Je také pravda, že často trávím dlouhé hodiny u počítače, kde stříhám své příspěvky, takže toho zPaříže moc nevidím, ale jsou dny, kdy se tady moc nestávkuje a je volněji … Je to krásné město. Čím jsem tady déle, tím se mi líbí více, když se pak vracím, zdá se mi Praha taková šedivá, zdi jsou pomalovány grafity a na Vinohradech připadá na jednu ulici jedna herna. Ale hlavní rozdíl je vatmosféře. Myslím, že vPaříži se žije veseleji, radostněji, lidé jsou méně zakomplexovaní a více se baví. Ta nálada vás dokáže strhnout. Tohle Praha nikdy neměla. Alespoň jsem to tam nikdy necítil.

Když už jsme u tuzemského pobytu, dostanete se domů často?

Snažím se. Chtěl bych vidět rodiče, zahrát si vPelhřimově fotbal, začal jsem znovu hrát soutěž za Maraton. Zatím mám odehrány tři zápasy a sotva to stíhám, nějak mi odchází kondice. Rád také skočím skamarády na pivo, když tedy piju ve Francii pořád víno. Také mě docela baví konfrontovat způsob života. Samozřejmě, že jsem doma mnohem častěji, než když jsem byl ve Spojených státech. Tam jsem se domů nepodíval třeba za rok a půl.

Zůstáváte ve spojení srodným městem, spřáteli, nebo už jste si na odloučení zvykl?

VPelhřimově se zastavím vždy, když přijedu do Čech. Mám tam rodiče, bráchu Radka srodinou. Jsem tam pořád doma. Vlastně mám trvalý pobyt pořád vPelhřimově. Letos mě můj dlouholetý tenisový partner Jirka Doubek a také Fici připravili tak, že jsem vyhrál Roland Garros novinářů, tedy vjedné kategorii. Ale všichni byli zmého stylu, který jeden Němec nazval housewife tenis, úplně vedle. Něco takového asi ještě neviděli. VPaříži také hraji fotbal za jedno mužstvo. Většina zmých spoluhráčů se ve Francii nenarodila, když je ramadán, všichni lezou únavou po čtyřech, protože vtu dobu drží půst. Ale je snimi legrace. Tempo ovšem není nijak vysoké, takže když jsem doma nastoupil vHořepníku a Plačkově, sotva jsem lapal po dechu.

Už víte, jak bude vypadat vaše páteční setkání spelhřimovskými čtenáři?

Chtěl jsem, aby beseda vPelhřimově byla trochu zvláštní, proto jsme sVláďou Finkem, který všechno zařizoval, připravili i ochutnávku burgundského vína. Napadlo mě to vlastně vlétě ve vinotéce u Zlaté rybky, když jsem si povídal sPetrem Zajíčkem. Řekli jsme si, že něco vymyslíme, a tak součástí besedy bude i ochutnávka. Nechal jsem si zvětšit mapu Burgundska, takže to bude i svýkladem. Mohl by to být pěkný večer, který nakonec možná skončí právě U Zlaté rybky. Docela se těším, bude to poslední akce na závěr celého týdne. A vsobotu zase zpět do Paříže.

Během své návštěvy Čech absolvujete hodně autogramiád a besed. Na kterou se těšíte nejvíce?

Křest knížky bude ve čtvrtek vpražském paláci knihy Luxor, kmotrem bude Adolf Born. Těším se vlastně všude, do Českých Budějovic, kde to bylo vždy moc příjemné. Tentokrát mi spřípravou akcí, zejména vkavárně Au Chat Noir, hodně pomohla Alena Schelová. Potkal jsem ji spolu sMirkem Konrádem, kterého znám už delší čas a dalšími výtvarníky vBretani. Moc se mi líbí věci, které dělají. Třeba mi někdo znich bude ilustrovat další knížku. Těším se i do Brna a samozřejmě do Pelhřimova. Ale je to dost náročný program. Mnozí zlidí, kteří mi píší na mé webové stránky, určitě přijdou i někam na besedu, ale já se vlastně ani nemohu moc zdržet. Zase poletím jinam. Bude to asi trochu rychlý týden. Což je možná moje profesionální deformace. Vrozhlase musíme dělat všechno rychle.