Letos jste opět přijal pozvání na kamenické Hračkobraní. Bylo pro vás těžké najít skulinku v jistě nabitém programu?

Ne, přijel jsem rád. Jsem členem správní rady nadace Dřevo pro život. Přes tu jsem se o Hračkobraní dozvěděl. Mám dřevo rád. Bydlím v dřevěném domě u lesa. Tak jsem vloni i letos skutečně s radostí přijel na kamenický zámek. Je dobře, že se tento festival věnuje propagaci dřevěných hraček. Což je velice záslužné, protože výroba hraček ze dřeva má v Čechách dlouholetou tradici.

Jakou hračku jste měl v dětství nejradši?

Miloval jsem velký dřevěný trolejbus s otvíracími dveřmi. Když jsem byl větší, tak byla mým favoritem stavebnice Merkur. Rád jsem z ní stavěl všelijaké stroje, věže nebo lanovky.

Máte ještě teď nějakou oblíbenou doma?

Ano. Ke kulatinám jsem dostal elektrický vláček. Těším se, že až půjdu do důchodu, budu moci dohnat hraní, které jsem v dětství nestihl. (smích) Jinak mám doma dva veterány. To jsou takové hračky pro dospělé.

Připravily Vás hračky nějakým způsobem na herecké povolání?

Dá se říct, že trochu ano. Měl jsem loutkové divadýlko s vyměňovacími kulisami, světly, zatahovací oponou a asi třiceti loutkami. Vymýšleli jsme s bratrem různá představení a pak jsme je hráli ostatním dětem.

Myslíte, že by se festivalů jako Hračkobraní mělo pořádat o něco víc?

Ale ne! Je dobře, že Hračkobraní vymysleli v Kamenici nad Lipou a že se koná právě tady. Ať sem jezdí lidé z celé republiky. A jinde ať si zase udělají něco svého. Je strašně krásné, když jsou lidé aktivní, mají nápad, který dokáží zrealizovat a stane se z něj třeba tradice.