„O Karlově vážné nemoci jsme věděli. On to však vůbec nedal poznat. Téměř až do posledního dne zůstal čilý a optimistický,“ řekl jeho zástupce Pavel Pilát.
 
„Pro všechny je to obrovská rána. Když jsme se tu zprávu dozvěděli, nemohli jsme tomu uvěřit,“ pravil ještě stále sklesle Roman Makovička. Ten jako činovník fotbalového oddílu ocenil zejména starostovu péči o blaho sportovců.
 
„Zůstal nám tu po něm nádherný areál. On toho ale udělal hrozně moc i pro vesnici jako takovou,“ podotkl Makovička.
 
Karel Bártů se ujal hornoveského úřadu nedlouho po sametové revoluci. Během patnáctiletého starostování doslova postavil obec s 360 obyvateli na nohy.
 
Hornovesští před několika roky také získali ocenění za kulturní a společenský život. Jeho posledním starostenským počinem byla koupě a otevření problémy opředeného obecního hostince. Karel Bártů ale proslul především jako zanícený sportovec.
 
Zamlada hrával hokej v Jindřichově Hradci, poté se společně s Jaroslavem Hejdou točili okolo hornoveského fotbalu. A smutnou shodou okolností zemřel v den prohraného derby se sousední Horní Cerekví.

Medaile se ocitla  v nejlepších rukou

„Táhli jsme to spolu pětadvacet let, prakticky až do chvíle, kdy se ujal starostování. Tréninky, zápasy, schůze, brigády. Bylo na něho absolutní spolehnutí. Tak poctivý člověk musí chybět každému,“ hlesl jeho kamarád Jaroslav Hejda, který držel smuteční řeč i při Bártově pohřbu. Starosta se letos zjara dočkal také Medaile za zásluhy o rozvoj tělovýchovy a sportu.
 
„Vyšší vyznamenání neexistuje. Náleží mu ale plným právem. Málokdo byl oddaný sportu jako on,“ uvedl jednatel tělovýchovného sdružení Vysočina Bohumil Svoboda, který plaketu tehdy předával.
 
Život ve vsi se pomalu vrací do svých kolejí. Před tamními zastupiteli přešlapuje povinnost stanovit nového hlavního představitele.
 
„Poradíme se o tom v zastupitelstvu, necháme hlasovat. Jasno o Karlově nástupci každopádně chceme mít nejpozději do poloviny listopadu,“ doplnil Pilát, který po Karlovi Bártů dočasně převzal obecní administrativu.