Éterem probleskne zpráva o ptačí chřipce a Čechovi přestanou šmakovat kuřata. Hned poté onemocní jedna kravička z Horní Dolní a hovězí bůček rázem stydne v zapomnění.

A jakmile se začne mluvit o SARS, roušky přes ústa se pomalu div nestanou prodejním hitem sezony.

Zvykli jsme si řešit hrozby tisíckrát méně pravděpodobné, než že nás na přechodu převálcuje šílený traktorista.

Tím rozhodně nechci říci, že meningokok je kamarádem do deště. Pokud za třemi kopci po nerovné rvačce s ním umře kluk, přinejmenším lidem v nejbližším okolí se besesporu vyplatí mít se na pozoru.

Zástupy lidí, kteří nyní chodí vyplazovat svůj jazyk na pacovské lékaře, nepůsobí zase až tak směšně.

Jen jedno mi ale poťouchle připadá. Totiž, že drtivá většina z nás si začíná horem pádem hledět svého zdraví teprve v okamžiku, kdy cosi nepěkného visí ve vzduchu. Není to trochu pozdě?

 

Článek související s glosou: Lidé nepoužité léčivo svědomitě odevzdávají