A tak se čile protestuje proti porážce bramborové natě, palebným cílem je i energetika.
 
Aktivisté se přivazují k čadícím komínům, jihočeské matky co chvíli postávají u temelínské závory. Propagátorům myšlenky větrné energie zase nastavují ostří vidlí odpůrci téměř ve všech vesnicích v republice. Vůbec nechci zlehčovat stesky oddaných milovníků přírody, kterým místo budíku slouží zpěv ranního ptactva. Tito lidé mají úplné právo stometrové monstrum za zahrádkou nechtít.
 
Ale ruku na srdce, kdo z těch možná i statisíců odpůrců větrníků svítí doma loučí? Většina z nich prosedí večer u televize, jejich ratolesti v pokoji paří počítačové hry.
 
I ten rakouský rolník, který vesele oře políčko pod větrníky, dobře ví, že navzdory technickému pokroku si elektřinu z prstu stále málokdo vycucá.
 
Pravda, na vůli lidu by se nemělo zapomínat. V tom případě ale netuším, proč si tu vydržujeme z našich vlastních daní určitě dobře placené a snad nestranné odborníky, kteří mají posouzení vlivu té které stavby v popisu práce.
 
Neobstojí ani častý argument, že zrovna tady, u nás, se to nehodí. Všude je krásně.