„Ani nevím, jak jsem na tuhle sběratelskou vášeň vlastně přišel. Mám to nejspíš v krvi,“ usmál se Vesecký. A exponáty hledá, kde se dá.
 
„Dříve jsem o železných nedělích chodil a přebíral hromady odpadu. Také jsem se občas vypravil na výlet po smetištích. Tam se vždycky našla spousta dvířek,“ zavzpomínal sběratel.
 
„Často mi i známí doporučovali, abych se zašel podívat tam a tam nebo mi nějaké kusy do sbírky občas sami přinesli,“ pokračoval František Vesecký. Ten obdivuje hlavně řemeslné zpracování dvířek. Každé jsou totiž úplně jiné a originální. Jeho sbírka čítá už na padesát kusů. Nedokáže však přesně říct, který exponát mu nejvíce přirostl k srdci.
 
„Ke všem se samozřejmě váží vzpomínky na místo, kde jsem je našel nebo na lidi, od nichž jsem je dostal,“ vysvětlil sběratel.
 
„Zajímavá jsou třeba dvířka, která mi přinesla jedna paní učitelka, co kdysi učila na základní škole ve Vyskytné. Její rodina provozovala kamnářství. A na tomto kousku se dokonce dochovala i vyrytá vizitka,” pochlubil se František Vesecký.
 
Sbírka se mu teď ale nerozrůstá tak jako dřív. „To víte, většina sběrných dvorů a smetišť už dneska není volně přístupná. A topení v kamnech se z domácností také rychle vytrácí,” uzavřel posmutněle sběratel.