Chýnovské nádraží zdobí značky

Doklady své sběratelské vášně ale také ukryl do sešitů, v nichž nashromáždil 2000 otisků železničních razítek.

Chýnovské nástupiště postupně ozdobilo přes 30 cedulí a čísel z havarovaných a vyřazených lokomotiv, které jezdily po celé zemi. Jsou mezi nimi i parní mašinky, nejvzácnější z tabulek pochází z roku 1948, většina ostatních z 50. let. Černý je získal od sběratele z Tábora, jehož syn jezdil v Praze vyšetřovat havárie lokomotiv. „Napadlo mě, že to vystavím, aby bylo naše nádraží zajímavé a jiné než ostatní,“ vysvětluje, proč zkrášlil budovu z roku 1888.

Z tabulek lokomotiv umí číst jak v detektivce, protože podle písmen a číslic pozná druh stroje. Vyčte například, kolik měl náprav, kolik vážil či jakou nejvyšší rychlostí jezdil. Zároveň má několik cedulí připomínajících slavné vlaky, jako je Vindobona, Excelsior či Amicus, které už dávno jezdí jinou trasou.

K číslům lokomotiv postupně přibyly na nádraží i další relikvie, například dvoukolí z vagonu z roku 1947. Našel je zrezlé v kopřivách a musel je opravit a nabarvit, aby se mohlo stát ozdobou sousedního parčíku. Před osmi lety k němu jako stráž postavil ještě staré mechanické návěstidlo. Ta dřív jako semafor stávala před každou stanicí.

“Chýnov patřil k významným místům na trati, i teď sem míří hodně lidí například na výlet do jeskyně. Kdo má železnici rád, ocení tyto historické ukázky. Mám ohlasy až ze Slovenska, přijel sem i sběratel a nabízel mi číslo z lokomotivy na výměnu. Ale nechtěl jsem, už mám ke každému z těch svých osobní vztah,“ říká penzista .

Jeho další zálibou je sbírání otisků železničních razítek, kterých má už asi 2000, mnoho z nich z různých nostalgických jízd. Nejvzácnějšími úlovky je vídeňská drezína z roku 1836 a razítko z doby vzniku republiky v roce 1918.

Projel vlakem všechny tratě v republice, cestoval i po Bulharsku a Polsku, nejradši má Slovensko. Vlak je podle něj tou nejlepší variantou cestování, protože si člověk může odpočinout, jede bez starostí a z okna vidí krajinu úplně jinak než ze silnice. „Velmi mě mrzí, když slyším, že se některé vlaky ruší. Dráhy mají velkou budoucnost, ta doba určitě přijde,“ doufá.

Oceňuje modernizaci železnic, která vede k většímu komfortu, paradoxně se však kvůli tomu obává o osud své sbírky. Chýnovské nádraží je totiž součástí trati, kde už asi za měsíc nahradí zaměstnance Českých drah automatika. „Zmizí odsud lidé, kteří sem desítky let patřili. Když vlak nejel včas, mohli jsme se jich zeptat. Teď bude toto místo opuštěné a největší obavy mám z toho, že zpustne,“ konstatuje milovník železniční nostalgie