„Já ale nejsem z Pelhřimova. Narodil jsem se ve Skrýšově a vy jste si nás pak přivlastnili,“ pousmál se muž, který jako jediný obdržel kvůli chatrné chůzi cenu přímo u stolku. Opřený o pódium pak s mikrofonem v ruce zavzpomínal na svá studentská léta i na tehdejší Pelhřimov.

„Tohle město ale zaznamenalo obrovský pokrok. Když jsem odsud odcházel, bydlelo tu sedm tisíc lidí. Dnes jich tu žije nejméně dvakrát tolik. To je dobré znamení,“ podotkl zcestovalý muž, který v dnešní společnosti postrádá více duchovna.

„Každý se za něčím žene, chce být honem nejlepší. Kam se poděl duševní rozměr,“ vznesl otázku ctihodný muž.

Jakmile se ale stočila řeč na divadlo, ocitl se Otomar Krejča ve svém živlu. Blízký spolupracovník největších legend českého divadla a někdejší ředitel činohry Národního divadla, který hostoval i na prestižních evropských scénách, by vydržel povídat o svých příhodách hodiny.

„Pokud by byl zájem, chtěl bych někomu, třeba při malé besedě, o svém životě povyprávět,“ řekl držitel řady nejvyšších ocenění.

Jen „ve svém“ Pelhřimově není prorokem. „Viděl jsem v podání ochotníků jenom Naše furianty,“ přiznal Krejča.

Také čtěte: Ceny města Pelhřimova náleží dalším osobnostem

Dalších osm osobností má doma Cenu města. Diplomy a zelenkavé poháry rozdávali v sobotu večer pelhřimovští představitelé.

Biografie

Režisér Otomar Krejča je živoucí legendou českého divadla. Vlastně jedinou, kterou máme. Jeho inscenace koncem padesátých a v šedesátých letech měly účinnost bomby. "Jeho" herci Marie Tomášová a Jan Tříska spoluvytvářeli ideál tehdejší doby. Krejčův věhlas brzy přesáhl hranice Československa. Možná i proto se po něm v období normalizace na celých čtrnáct let slehla zem. Po revoluci se Krejča vrátil a pokusil se z dávných trosek znovu postavit to, oč jej připravil skutečným osobnostem vpravdě nenakloněný režim. Marně.

Otomar Krejča je ročník 1921 a k divadlu se rozhodl jít hned po maturitě na pelhřimovském gymnáziu, v roce 1940. Do konce války prošel více než osmdesáti inscenacemi různých režisérů, především v mimopražských divadlech. Po válce se nakrátko setkal se dvěma režisérskými osobnostmi, které ho přesto ovlivnily na celý život - u E. F. Buriana v jeho D 46 byl angažován pouze jednu sezónu, ve Vinohradském divadle u Jiřího Frejky pět let. Možná právě pod vlivem těchto velkých režisérů začal tehdy pětadvacetiletý Krejča sám přemýšlet o režii, přestože do jeho první samostatné režie v Komorním divadle chyběly ještě tři roky a do inscenace Hikmetova Podivína, kterou se poprvé prosadil jako režisérská osobnost, let jedenáct. zdroj: www.csfd.cz

Herecká filmografie

1967 Čtyři v kruhu
1965 Alibi na vodě a Délka polibku devadesát
1963 Bez svatozáře a Mezi námi zloději a Tři zlaté vlasy děda Vševěda a Zlaté kapradí
1962 Kočár nejsvětější svátosti (TV film) a Zelené obzory
1961 Kohout plaší smrt a Muž z prvního století a Tereza
1960 Srpnová neděle a Vyšší princip a Žalobníci
1958 Občan Brych a Povodeň
1956 Dědeček automobil a Hra o život
1955 Hudba z Marsu a Tanková brigáda
1954 Jan Hus a Severní přístav
1953 Můj přítel Fabián a Olověný chléb
1952 Anna proletářka a Velké dobrodružství
1950 Past a Případ dr. Kováře
1949 Daleká cesta a Dva ohně
1948 Dravci
1947 Podobizna

Dokumentární

2002 Zpátky ni krok? aneb Zpráva o podepisování v Čechách (TV film)
1966 Čas křídel zdroj: www.csfd.cz