Češtinářka humpolecké obchodní školy Lenka Domšová se mohla při jihlavském krajském kole opřít o silný podpůrný tým. Ani semknutí se studenty jí nepomohlo.
„Už jen samotnou důvěru od studentů ale beru jako velkou poctu. Pokud si oni dokáží všimnout a ocenit náročnost našeho povolání, je to dobré znamení,“ podotkla Domšová.
Verše nepomohly
Ta zároveň nezapomněla pochválit čtveřici studentů. „Nechápu, jak mohli tak rychle sehnat potřebnou stovku podpisů a secvičit obhajobu mé kandidatury,“ dodala obdivně.
Členové podpůrného týmu Ondřej Žilka, Tereza Bílková, Aleš Urban a Monika Čamrová se nijak nermoutili. „Nejdříve nás to trochu mrzelo. Za neúspěch bych to ale nepovažoval,“ pronesl Ondřej Žilka.
Humpolečtí „obchodníci“ hodně spoléhali na obhajobu nominace své kandidátky. Dokonce neváhali sáhnout i pro verše. „Pracovali jsme na tom čtrnáct dnů. I když to bylo náročné, klidně bychom do toho šli za rok znovu. Jenže paní učitelka tvrdí, že dvakrát do jedné řeky nevstoupí,“ pokrčila rameny Tereza Bílková.
Jedenkrát stačilo
To Jiří Kaňa ze ZŠ Hálkova se nakonec do Jihlavy nevypravil vůbec. „Já už jsem se zúčastnil Zlatého Ámose jednou, hned po škole. Tehdy to bylo docela zajímavé. Současné pojetí soutěže ale nutí učitele trochu se předvádět a já ukazovací typ prostě nejsem,“ vysvětlil dvaatřicetiletý Kaňa svoji rezignaci.
Jedním dechem ale dodal, že jej potěšila už jen samotná nominace od dětí. „Člověka to zahřeje, když se dozví, že si ho děti váží,“ poděkoval žákům za důvěru.
Podobně spokojeně se vyjádřil i ředitel školy v Hálkově ulici. „Beru to jako důkaz, že tento učitel má u dětí přirozenou autoritu. Získal si je otevřeným, kamarádským přístupem. To se cení,“ usmál se ředitel Václav Strnad.
