„Někdy u mě zůstanou i delší čas. Je to takové neoficiální přátelské setkání. Domluvíme se, kdy u mě mohou stanovat a pokud s sebou přivedou nové lidi se psy, není problém. Před čtrnácti dny u mě třeba pobývali lidé a psi z Čech. O víkendu ode mě odjela parta ze Slovenska,“ líčil Desenský.

Chlupatí výletníci mohli chodit všude

On sám žije s početnou smečkou. Má více než deset psů. Nejmenší z nich je šeltie.

Součástí přátelského pobytu u Rudolfa Desenského není pouze povídání o psech, ale hlavně cestování, jak jinak než s chlupatými přáteli. Ti nechybí na procházce městem ani na návštěvě zámku. Zatím prý ještě neměli problém s tím, že by je někam odmítli pustit. Psi jsou totiž hodní, vychovaní a chodí na vodítku.

Parta osmi lidí s ještě vyšším počtem psů samozřejmě u kolemjdoucích budí značnou pozornost. Někteří se jen otočí, jiní se zájmem přijdou prohodit pár slov a pohladit si pejsky.

„Celou smečku s sebou pochopitelně na výlety brát nemůžu. Takže vždycky jezdívá jeden. A když někdo z přátel třeba nemá pejska, tak mu na výlet rád půjčím nějakého svého chlupatého kámoše,“ pokračoval Desenský.

„Výlety po Pelhřimovsku se mi moc líbily. Myslím, že spokojený byl i můj pes Belka. Ale už je unavený a těší se domů,“ prohodila Gabika Petrášíková z Košic. Pobyt si pochvalovala i další účastnice Monika Drančíková z Humenného.

„S Rudolfem Desenským už se známe dlouho. Jezdíme s pejsky k němu a i on k nám. Za celý týden jsme navštívili třeba Pelhřimov, Kamenici nad Lipou nebo hrad Kámen. Rádi přijedeme znova, viď,“ kývla na velkého bílého švýcarského ovčáka.

Dobrá nálada i nové zkušenosti

Nikomu z lidí ani psů se o víkendu odjíždět nechtělo. „Na delší návštěvě ve Zlátence jsem byla letos poprvé. Pobyt jsme si moc užili.

Pořád tu vládla dobrá nálada. Vyměnili jsme si zkušenosti o psech a i se dozvěděli mnoho nového,“ pochvalovala si Andrea Ruščáková. Letošní setkání podle Desenského určitě nebylo poslední.

„Jsem rád, že se všem u mě líbí. S přáteli se scházíme často. A další dlouhodobější setkání spojené s výlety s pejsky určitě zase brzy domluvíme,“ přislíbil na závěr Rudolf Desenský.