Ten Deníku poskytl rozhovor týkající se například nejčastějších zdravotních komplikací, se kterými pacienti na chirurgii přicházejí. Řeč byla i o úrovni českého zdravotnictví.

Hned na úvod se vás, pane primáři, zeptám: Kdy jste si uvědomil, že chcete být chirurgem?
V prvé řadě jsem se musel rozhodnout, zda budu vůbec dělat medicínu. Doma a vlastně v celé rodině jsem měl dost vzorů na to, abych se pro toto povolání rozhodl. Nakonec jsem toho nelitoval. Důvod je jednoduchý – už jako malý jsem měl možnost setkávat se s jednotlivými pracovníky v nemocnici a chirurgie mi přišla jako obor nejzajímavější.

Vím, že v rodině byl vaším vzorem otec. Ovlivnil vás ještě někdo další?
Tatínek byl chirurgem po krátkém pobytu na hygieně od začátku, kdy přišel do Pelhřimova. Moje dvě tety pracovaly jako vrchní sestry na sále a na chirurgickém oddělení.

Na jakou oblast chirurgie se specializujete?
Věnuji se především břišní a dětské chirurgii v rámci naší nemocnice okresního typu. Dále vedu i onko-chirurgickou a proktologickou ambulanci.

Čím vším se chirurgové v Pelhřimově zabývají?
Naše nemocnice patří mezi pět krajských nemocnic. V našem kraji máme pět chirurgických oddělení, která jsou svým spektrem prováděných výkonů velmi podobná. Jihlava jako největší nemocnice přebírá status krajské nemocnice, tak i výkony, které se tam provádějí, zřejmě časem nahradí i výkony, které jsme do dneška nuceni posílat mimo náš kraj. Nicméně v rámci naší nemocnice se zabýváme celým spektrem chirurgie okresního typu. To znamená břišní, cévní, onko chirurgie, chirurgie prsu, štítné žlázy, traumatologie, miniinvazivní chirurgie laparoskopické a chirurgie chronických ran.

Na chirurgické oddělení přichází pacienti s celou řadou zdravotních problémů. Které jsou nejčastější?
Úplně přesně se to nedá specifikovat, protože naše šíře musí pokrýt všechny choroby chirurgického typu, se kterými se u pacientů můžeme setkat. Snad kromě onemocnění týkajících se hrudní chirurgie a neurochirurgie, které v našem regionu nemáme.

Jak bývá chirurgická ambulance otevřená?
Naše ambulance je oproti jiným trošku specifická, protože musí zajistit péči o veškeré akutní stavy v rámci chirurgických oborů. To znamená, že je otevřena čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu.

Kolik pacientů ošetříte v průměru za jeden den?
Když to vezmu v průměru, tak je to od šedesáti do sto dvaceti pacientů denně. Vždy záleží na tom, jaký je ten který den.

To je poměrně dost…

Každý pracovní den zároveň běží některá z odborných ambulancí a onkochirurgické týmy. V těchto ambulancích se soustředí pacienti s cévními problémy, pacienti po zákrocích miniinvazivní chirurgie, pacienti s chorobami střeva a konečníku, pacienti s traumaty a poúrazovými stavy. Ve spolupráci s dalšími odborníky nemocnice, jako jsou onkologové, rentgenologové a gastroenterologové, se staráme o pacienty s nádory.

Kolik lékařů z chirurgické ambulance se o pacienty stará?
V současné době u nás pracuje dvanáct chirurgů. Myslím si, že na objem práce, který máme, je to v současnosti stav dostačující. Samozřejmě problém máme trošku s pokrytím služeb, protože musíme dodržovat zákoník práce. Lékaři po službě, kteří slouží během noci, mají následující den nárok na náhradní volno. Ještě do předloňska mělo naše oddělení dvanáct starších erudovaných lékařů s plnou specializací. Po odchodu některých kolegů v posledních dvou letech jsme přijali čtyři absolventy, a tím jsme se trošku omladili.

Kolik zvládnete operací za operační den? Samozřejmě vím, že záleží na tom, jak je který zákrok náročný…
Přesně tak. Záleží na typu operace. Máme např. jeden sál zaměřený na krátké ambulantní zákroky. Tam se dá za dopoledne odoperovat osm až deset pacientů. Pak jsou případy, které jsou složitější, a tam se dostaneme například na čtyři operace za den.

Prozraďte mi, je operace slepého střeva tak banální, jak se říká?
Oblíbené rčení, že se dá tato operace dělat na vrátnici, samozřejmě neplatí. Naopak mám za to, že zánět slepého střeva patří mezi nejzáludnější co do diagnostiky, protože na něj stále nemáme jednoznačné vyšetření. Zde hraje velkou roli hlavně erudice a zkušenost chirurga, který musí vyhodnotit dostupné nálezy a klinický stav – tak se vlastně dostaneme k tomu, že indikujeme pacienta na sál. Samotné provedení operace, pokud tam není nějak extrémně rozvinutý zánět, opravdu tolik složité není, některé zákroky lze provést i laparoskopicky. Často se však setkáváme s pacienty, kteří přicházejí do nemocnice pozdě s pokročilým zánětem.

Kolik „slepáků" za rok odoperujete?
Průměrně provádíme kolem devadesáti až sto operací apendixu ročně.

Existují nějaká zranění či úrazy, která jsou hodně častá?
Dost často se jedná o sezonní záležitosti. V zimě se často setkáváme s poraněními při pádech – zlomeniny v oblasti zápěstí a kotníků. V plesové sezoně potom s poraněními hlavy, když dochází k pádům především cestou domů. Přes léto při nájezdu chatařů řešíme úrazy na cirkulárkách, hoblovkách a obecně při takovýchto pracích. Naopak se mi zdá, že v poslední době ubylo poranění hlavy a mozku u cyklistů s helmami.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Práce chirurga rozhodně není jednotvárná. Každý den na nás čeká pestré spektrum zdravotních problémů a onemocnění, v neposlední řadě i typů osobností pacientů, se kterými se setkáváme. Myslím, že každého z nás vnitřně potěší, pokud se podaří provést úspěšnou operaci a zbavit pacienta jeho potíží.

Naše zdravotnictví bývá často kritizováno. Na jaké úrovni podle vás je?
Pokud mohu srovnávat se zahraničím (byl na opakovaných stážích ve Francii – pozn. redakce), tak se rozhodně nemáme za co stydět. Bohužel některé kroky v posledních letech vedou k tomu, že se v některých oblastech dostáváme tam, kam jsme se dostávat nechtěli. Jedná se například o vzdělávání lékařů nebo financování některých oblastí zdravotnictví. Chirurgie obecně je bohužel oproti některým oborům výrazně finančně podhodnocena. Na druhou stranu si myslím, že v porovnání s některými zdravotními systémy, pokud mluvíme o státním zdravotnictví, jsme na tom stále dobře.

Říká se, že se zdraví nedá koupit. Je to pravda?
Zdraví si opravdu asi nekoupíme. A pokud mluvíme o zdravotní péči, tak u nás máme solidární systém, kde máme základní péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Mimo toho si dnes si můžeme připlatit a třeba si zpříjemnit nemocniční prostředí, pokud už v nemocnici musíme ležet. Mimochodem, na našem oddělení díky poslední přestavbě mají pacienti i takovýto komfort zdarma – barevné TV, ledničky, sociální zařízení a internet na pokojích… Je však mezi námi mnoho lidí, kteří by rádi ušetřili např. na některých typech zákroků, které jim umožní třeba příjemnější průběh potřebného operačního zákroku, nebo je pro ně důležitý rychlejší návrat do pracovního procesu, ale podle současné legislativy to není možné. S tím u nás neustále bojujeme, se změnou vlády dochází většinou ke změně podmínek, za kterých se tato péče provádí. U nás se to týká např. operace žil radiofrekvenční technikou. V tom náš systém hodně pokulhává, jedná se o politickou věc a zatím se stav v tomto směru vyvíjí spíše nepříznivě.

Na závěr trošku odlehčím. Sledujete v televizi některé seriály z lékařského prostředí – například Chirurgy nebo Dr. House?
Znám samozřejmě klasickou Nemocnici na kraji města, nicméně nejsem pravidelným divákem seriálů. Je to asi jako každá zábavná věc, která úplně stoprocentně nevychází z reality. Některé věci, které lékaři-supermani v seriálech dokáží, jsou až úsměvné, ale na druhou stranu je asi každému jasné, že jsou to seriály pro oddech, pro zábavu.

Když jsme u toho oddechu. Co dělá chirurg ve volném čase, při čem takzvaně vypne, vyčistí si hlavu?
Kromě cestování si rád odpočinu při čtení knížek, nejraději historického zaměření, ale mám rád i sci-fi a fantasy literaturu.