Zmíněný hlavní oltář pochází z roku 1663 a podle odborníků se jedná o raně barokní památku celorepublikového významu. Oltář je třináct metrů vysoký a šest metrů široký, konstrukce (architektura) je ze smrkového a borového dřeva. Pro řezbářskou výzdobu a sochy zvolili tvůrci oltáře v polovině sedmnáctého století dřevo lipové.

Oltář ze sedmnáctého století dominoval pelhřimovskému kostelu svatého Bartoloměje bezmála do konce devatenáctého století. Pak na dvě desetiletí z kostela zmizel. „Hlavní oltář svatého Bartoloměje z roku 1663 byl v kostele až do roku 1891, kdy byl demontován a uložen na půdě městského špýcharu v Pelhřimově. Namísto něj zde byl umístěn neogotický oltář zhotovený sochařem Krejčíkem, který byl v kostele až do roku 1919,“ připomněl dějinnou událost restaurátor Jaroslav Benda, který historii mobiliáře zná detailně.

O návratu původního oltáře se v Pelhřimově rozhodlo v roce 1918, kdy městští radní dali na doporučení nastupujícího faráře Františka Bernarda Vaňka, aby se do kostela vrátil původní barokní oltář. Ten byl pak slavnostně odhalen 28. října 1919 k prvnímu výročí vzniku Československého státu a byla do něj vložena listina s popisem jeho příběhu a opravy. Jednalo se o jednu z prvních rehabilitací barokní památky v Čechách.

Ještě předtím se ujal oprav barokního oltáře akademický sochař Bohuslav Bek z Kutné Hory. Jeho zásahy ovšem nerespektovaly původní techniky povrchové úpravy, takže po roce 1919 dostal oltář poněkud modifikovanou podobu.

Návratu k původnímu provedení se oltář dočkal až na prahu jedenadvacátého století. „Při průzkumu oltáře v roce 2001 bylo konstatováno, že je oltář ve vysoce havarijním stavu. Dřevo bylo silně narušeno červotočem, některé řezbářské prvky začaly odpadávat,“ zavzpomínal na dobu těsně před posledním restaurováním oltáře Jaroslav Benda. A připomněl, že tehdy stál v čele pelhřimovského vikariátu Josef Hanžl, který restaurování cenného oltáře inicioval a následně podporoval.

Práce, na něž byl Jaroslav Benda následně vybrán, pak trvaly od roku 2002 do roku 2006. Restaurátor musel odstranit zásahy sochaře Beka z roku 1919, moderní technologie mu umožnily zvolit takové kroky, aby oltář dostal stejnou podobu, jako měl v roce 1663 při svém vzniku.

Proto dnes můžeme ve zprávě o oltáři v pelhřimovském kostele svatého Bartoloměje číst: „ Architektura je provedena v černi imitující eben. Na řezbách a sochách je provedeno zlacení a stříbření včetně barevných lazur na stříbrném podkladě. V oltáři je umístěn obraz olejomalba na plátně s vyobrazením Nanebevzetí Panny Marie. Obraz je 3,5 metrů vysoký a 2,5 metrů široký a je z roku 1681.“

Oltář pak u příležitosti pelhřimovské bartolomějské pouti na konci srpna 2006 vysvětil tehdejší generální vikář českobudějovické diecéze a současný biskup litoměřický Mons. Jan Baxant. „Už tehdy sklízel zrestaurovaný oltář obdiv ze strany odborné veřejnosti i řadových věřících. Pozitivní reakce ale přicházejí stále,“ zaznamenal restaurátor Jaroslav Benda.

On osobně se mobiliáři kostela svatého Bartoloměje průběžně dál věnuje, v současnosti ve svém restaurátorském ateliéru pracuje na obnově oltáře svatého Mikuláše z poloviny osmnáctého století, jednoho z bočních oltářů ve zmíněném kostele.