Největší oslavou tak pro všechny, kteří se scházeli v cíli pochodu u ohýnku pod vrcholem pro region charakteristického vrchu, bylo, že vyšlo počasí. „Letos je počasí skvělé, konečně zase slušná zima," pochvaloval si krátce před cílem Jaroslav Stejskal, jeden z účastníků pochodu.

Akce po postupně získala doplňkové označení Memoriál Ludvíka Kosa a Aleše Wertheimera.

Oba tito muži stáli v posledních desetiletích dvacátého století v čele organizovaných pelhřimovských turistů. Aleš Wertheimer byl známý zvěrolékař, Ludvík Kos pro změnu školní inspektor. „Původně se pochod jmenoval Zimní pelhřimovské pěšinky a vznikl jako zimní varianta staršího pochodu Pelhřimovské pěšinky, který pořádáme pravidelně v září," přiblížil třicetiletou akci Pavel Pípal, jeden z organizátorů turistického hnutí v Pelhřimově.

Postupně získal pochod ještě přívlastek „hvězdicový", takže se v cíli o účastnický diplom hlásili aktivní turisté přicházející na Křemešník z různých stran. To platilo i letos. „Mezi letošními účastníky byli turisté od Jihlavy i přímo z Jihlavy, z Měřína, ze Štok na Havlíčkobrodsku, ale také od Tábora," vyjmenoval Pavel Pípal. Na některá místa přitom určitě zapomněl, takže o vyčerpávající výčet rozhodně nešlo.

Jana Palánová z Pelhřimova patřila do početné skupiny účastníků, kteří chodí třetí lednovou sobotu z Pelhřimova na Křemešník opakovaně.

Říci ovšem v jejím případě „chodí z Pelhřimova" není úplně přesné, neboť i letos více než tři desítky pelhřimovských turistů zvolily variantu, kdy jedou z Pelhřimova ranním „půlosmým" vlakem do Nové Bukové a na Křemešník zamíří více od jihu. „Není to tak do kopce jako z Pelhřimova a je to už taková tradice. Zásluhy, na tom, že chodíme z Bukové, má Vladislav Macháček, který nám vždycky kupuje společnou jízdenku, čímž je tato trasa ještě příjemnější," vyprávěla Jana Palánová.

K trase přes Novou Bukovou, která nesla i pozvánce na letošní jubilejní ročník označení hlavní, patřily ještě dvě důležité věci. Jednak právě na ni, když bývaly spolehlivější zimy, brali turisté běžky, a potom zastavení v zapomenuté hospodě U Štěpáníků v Čejkově. „Tam bývala vždycky báječná atmosféra, paní Štěpáníková se o nás pokaždé příkladně postarala," doplnila vzpomínky Věra Cahová. „Jednou jsme dokonce na Křemešník ani nedošly, zůstaly jsme U Štěpáníků v Čejkově, kam pro nás pak přijel autobus," přiznala Jana Palánová.

Ohýnek v cíli opět měnil špekáčky na známou dobrotu.