„Vysočinu bičoval už druhý den vytrvalý hustý liják. Na silnicích se hromadily louže vody a rozhlas opakovaně upozorňoval řidiče na nepříznivé podmínky a nabádal k opatrnosti. V nemocnici jsme proto čekali jen to nejhorší. Byli jsme navyklí, že právě za takových povětrnostních podmínek ošetřujeme nejvíc zraněných z dopravních nehod," vzpomíná někdejší primář chirurgie humpolecké  nemocnice.

Telefon od dálniční policie zadrnčel na humpolecké chirurgii krátce po deváté hodině a tým operačního sálu se začal chystat na přijetí zraněných. Na dálnici se mezitím odehrávalo drama. Po kotrmelci přes svodidla omlácené modré BMW stálo mimo silnici, ze které jej nebylo vidět.

Zranění byla vážná

Svědek nehody zastavil se škodovkou v odstavném pruhu nad místem nehody. Auto bylo prázdné, zadní sklo vytlučené. Před zdemolovaným vozem ležel promáčený starší muž a bolestivě sténal. U hlavy mu klečel mladší muž v šoku. Hodně krvácel a když se dověděl kde je, pokoušel se vysílačkou komusi dovolat. Bez úspěchu.

Jedním z prvních byl na místě i Jiří Vencovský ze stanice hasičů v Humpolci. Nyní jedenašedesátiletý důchodce na nehodu vzpomíná jako na běžný zásah. „Tehdy jsme na stanicích sloužili pouze ve dvou. Ihned jsme nasedli do předělané tatrovky a  vyrazili jsme na místo. Moje první reakce při příjezdu byla: Ježíšmarjá, to je Alexander Dubček," zavzpomínal Jiří Vencovský, který byl profesionálním hasičem rovných jednadvacet let.

Podle něj ležel předseda slovenských sociálních demokratů mimo auto na zemi. „Spolu s námi přijela rychlá záchranná služba. Takže jsme ihned začali dělat potřebné úkony – naložili jsme ho na nosítka a transportovali jsme ho do sanitky. Jediné, co nám pan Dubček řekl, bylo: Kurva, nehýbajte. Jinak nemluvil," popsal Vencovský.

„Vezu vám Dubčeka," oznámil později do vysílačky lékař záchranky Vladimír Smrčka.

V humpolecké nemocnici byl mezitím připraven tým lékařů a sester. Nosítka se starším mužem se ocitla na operačním stole. Politik s ostře řezanými rysy a dlouhými šedivými vlasy byl plně při vědomí a spolupracoval. „Som Alexander Dubček z Bratislavy. Necítim nohy. Ja viem, že sa nesmiem veľmi hýbať," odpověděl lékaři na položenou otázku.

„Bylo jasné, že se jedná o závažný úraz s počínajícím úrazovým šokem. Museli jsme pracovat rychle. Zavedli jsme infuze do žíly, močovou cévku, zjistili známky zlomenin žeber, obratlů, poranění míchy, možné bylo i poranění pánve. Moč byla naštěstí čirá, ale břicho bylo špatně prohmatné a bolestivé," vzpomíná tehdejší primář Balogh.

Ten mezitím absolvoval telefonát s ministrem zdravotnictví Martinem Bojarem a vzápětí dorazili kolegové z letecké záchranné služby. „Pane Dubčeku, musíme vás dopravit do Prahy. Asi bude nutná operace," dověděl se politik od lékaře.

„Doktor, konajte svoju povinnosť. Ja vám verím," odpověděl se smutným skromným úsměvem politik.

Letí se do Prahy

„Pacienta jsme pak uvedli do umělého spánku, zahájili asistovanou plicní ventilaci a pokračovali jsme v komplexní léčbě šoku. Za čtyřicet minut ležel pacient na oddělení ARO v Praze na Homolce," popsal lékař.

Podle něj bylo rozhodnutí o převozu na nejlépe vybavené pracoviště v zemi rozumné. „Přestože jsme byli v Humpolci na nehody do jisté míry specializováni, bylo v tomto případě přece jen ve hře mnoho možných komplikací. Podle znalců byla léčba komplexní a přiměřená. Dostavilo se však multiorgánové selhání, které se v tomto věku nepodařilo za žádných okolností zvládnout. Dubček zemřel na komplikace těžkého úrazového šoku následkem mnohočetných zranění, tomu se bohužel nedalo zabránit," uzavřel někdejší primář Adolf Balogh.

Po nehodě a smrti jednoho z hlavních strůjců Pražského jara se objevila i řada úvah o možném zinscenování nehody Dubčekovými oponenty. On sám nepatřil mezi tvrdé zastánce dělení země. To bylo v tu dobu už v podstatě dohodnuté, ale zejména na Slovensku mohl být Dubček překážkou vzestupu Vladimíra Mečiara. Přes silný vliv Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko měl sociální demokrat Dubček  šanci stát se prvním slovenským prezidentem.

Byl by prezidentem?

„Neznám žádný materiál, který by dokazoval, že by Dubček jednoznačně chtěl samostatný stát. Naopak, jeho poslední vystoupení ve Federálním shromáždění jasně vyjadřovalo nespokojenost s dohodou mezi ODS a  HZDS," konstatoval před časem pro tiskovou agenturu ČTK slovenský historik Jozef Žatkuliak.

„Uvědomoval si důsledky krachu státoprávních jednání. Byl federalistou, ale současně i obhájcem slovenské rovnoprávnosti. Dbal o společný stát, o československou vzájemnost, ale proces rozpadu se už víceméně odehrával mimo něj," dodal historik Žatkuliak.

Na zmiňovaném osmaosmdesátém kilometru dálnice se stala od té doby řada nehod, mezi jinými zde velmi vážně havaroval i herec Petr Haničinec.

Vyšetřovatel:Auto bylo zcela v pořádku

Olešná – Josef Bláha před dvaceti lety vyšetřoval nehodu, při níž se na 88. kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu zranil Alexandr Dubček. Politik na následky zranění zemřel v nemocnici. Auto tehdy řídil sedmatřicetiletý Jan Rezník. Na výsledky vyšetřování tehdy čekalo celé rozpadající se Československo. Dnes už Josef Bláha u policie nepracuje. Policejní židli vyměnil za křeslo starosty v Olešné nedaleko Pelhřimova. Okolnosti objasňování nehody má ale stále v živé paměti.

Věděli jste od začátku, že se v autě zranil Alexander Dubček?

Ano. Věděli jsme to okamžitě. Také si dobře pamatuji, že to byla vůbec první nehoda, při níž se auto otočilo přes střechu, a přesto bylo možné otevřít dveře.

Proč vás to udivilo?

Bylo to BMW a do té doby jsme s něčím podobným neměli zkušenosti. Po nehodě byly poškozeny všechny dveře, ale přesto byly funkční a šly otevřít. Na tu dobu to bylo ojedinělé, neboť takto bezpečná byla jen některá auta. BMW bylo sice poškozené, ale i přesto, že se překulilo přes střechu, bylo auto pojízdné a všechno fungovalo. Muselo mít velmi dobré bourací vlastnosti.

Tehdy se spekulovalo o patogenních zónách, které v místě nehody údajně jsou…

Touto otázkou jsme se také zabývali, ale z hlediska znalců to nelze nijak dokázat. Větší vliv než místo nehody mělo, že na úseku Bratislava – Praha vzniká při jízdě únava řidiče, zejména kvůli stereotypnímu zvuku motoru, což snižuje obezřetnost řidiče. Kromě toho se nehoda stala zhruba v polovině trasy, kdy na řidiče také padá únava.

Co bylo tedy příčinou nehody?

Nepřiměřená rychlost a najetí do kolejí s vodou. Tímto se auto stalo neovladatelným. Museli jsme nechat vypracovat několik znaleckých posudků, které trvaly poměrně dlouho. Jako poslední znalecký posudek byla pitva. Při zkoumání byla zjištěna průměrná rychlost, která byla zaznamenána na počítači automobilu. (V době nehody jeli asi 140 kilometrů v hodině, pozn. red). Na zkoumání auta se podíleli i lidé z BMW. Ani oni nezjistili jiné poškození auta, než to, které vzniklo při nehodě. Brzdy a ostatní části byly v pořádku.

Mluvil jste po nehodě s Alexanderem Dubčekem?

Osobně jsem s ním nemluvil. Pouze jsem byl prostřednictvím  lékařů informován o jeho zdravotním stavu a o jeho pohledu na dopravní nehodu. Z toho vím, že se pan Dubček snažil o to, aby řidič nebyl potrestán. (U soudu dostal Rezník roční trest vězení, ale díky amnestii na Slovensku do vězení nemusel – pozn. red.) Protože šlo o významného politika, tak jsem případu věnoval zvýšené úsilí. Vyšetřování probíhalo standardně a podle možností v té doby. Dozor  měla vojenská prokuratura. S nimi jsme vše konzultovali.

Docházelo k nehodám na osmaosmdesátém kilometru častěji?

V tomto úseku se bouralo i jindy, zejména při přechodech na zimní období, kdy směrem od Prahy bylo lepší počasí a na Vysočině už to bylo horší. V době, kdy jsme nehodu vyšetřovali, mělo počasí značný vliv na nehodovost na dálnici. Byla to první dálnice v republice a řidiči s jízdou po ní neměli žádnou zkušenost. Navíc samotná auta byla také na jiné bezpečnostní a rychlostní úrovni.