Pelhřimovští se tak s tvorbou Jiřího Krause setkávají prakticky denně už po bezmála půlstoletí. „Vybavují-li se vám hravé betonové stěny s abstraktními symboly i motivy rostlin, zvířat nebo lidských postav z ulice Dolnokubínská nebo atria 3. základní školy, narážíte také na pelhřimovské stopy tohoto tvůrce,“ uvedla Zuzana Trnková z Muzea Vysočiny Pelhřimov, která besedu s Jiřím Krausem připravovala.

Jiří Kraus působil před rokem 1989 v Pelhřimově, odkud odešel po zrušení zdejšího architektonického ateliéru do Českých Budějovic. O tom, že stále v jihočeské metropoli žije, pelhřimovští muzejníci neměli ještě nedávno žádné informace. Zuzana Trnková objevila kontakt na spolutvůrce podoby Pelhřimova, když zpracovávala podklady, které se týkaly stavebních projektů z období, kdy Jiří Kraus v Pelhřimově pracoval. „Na besedě v Pelhřimově jsme se rychle domluvili, osobně se setkáme až na samotné čtvrteční besedě v pelhřimovském muzeu,“ dodala Zuzana Trnková.

Beseda nese název Jiří Kraus – Vzpomínky na minulost a ve freskovém sále zámku Pánů z Říčan začíná v půl třetí odpoledne.

Nejspíš tam zazní i to, že osudy Jiřího Krause nejsou spojeny pouze s architekturou. Za aktivity mezi skauty a v Sokolu byl v devatenácti letech odsouzen a poslán do jáchymovských uranových dolů. Když byl po osmi měsících ze zdravotních důvodů propuštěn na svobodu, mohl zastávat několik let pouze pozice pomocného dělníka. Architekturu začal studovat navzdory tomu, že nebyl na studia přijat. Díky podpoře svých brněnských příbuzných a profesora Bohuslava Fuchse zůstával na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Brně celých pět semestrů tajně, teprve následně mu byla studia zpětně uznána.