Zajímavý je především původ rybníčků. „Není tady žádný přítok. Voda je sem stažená jen z dešťů a meliorací,“ vyzdvihuje Josef Bouchal, který za rok oslaví sedmdesátiny. „Když byly suché roky, tak ubylo asi dvacet centimetrů vody, ale díky letošnímu jaru už je to srovnané,“ dodává.
Josef Bouchal
* bude mu 70 let
* pochází z Českých Budějovic
* bydlí v Žirovnici, kam se přiženil
* je vyučený zedník
* přes zimu maluje obrazy
* svůj první rybník vytvořil už ve 13 letech
První rybník koupil po revoluci. Byl zpustlý, zarostlý, uprostřed polí a bez příjezdové cesty. Josefa Bouchala čekala těžká práce, než ho dal dohromady. „Další jsem budoval postupně. Dá se říct, že se to tu vlastně pořád rodí, nemůžu říct, že bych měl hotovo,“ popisuje muž původem z Českých Budějovic, který se do Žirovnice přiženil ve dvaceti letech.
Dnes už má rybníčky čtyři. Jsou propojené pěšinkami, mostky či květinovými loubím. Vše doplňují nejrůznější stromy, keře, květiny a vodní rostliny, jako jsou třeba lekníny nebo kosatce. „Sázím to metodou pokus omyl,“ přiznává vyučený zedník.
Kouzelnou atmosféru pak dotváří malé stavby a kovářské dekorace. I ty si Josef Bouchal vyrobil sám. „Řídím se hlavně citem a tím, co se mi v danou chvíli libí. Kdo ví, třeba to tu za pět let bude vypadat úplně jinak,“ doplňuje vzápětí.
Vodními plochami obklopenými spoustou rostlin to ale nekončí. Jak Josef Bouchal říká, vždy se toužil stát hradním pánem. „Mým snem byl vždycky hrad. To se mi sice nepovedlo, ale postavil jsem si tady alespoň takovou baštu, kde mám potřebné zázemí. A kdoví, možná jí časem přistavím ještě jedno patro,“ nastiňuje s úsměvem své plány důchodce, kterého voda fascinovala už odmalička.
Najdete tady i prarostlinu
Do všeho se pouští především s láskou. „Když to tu viděl můj bratr, tak říkal, že se to vůbec nedá srovnávat s některými zahradami. Když se toho ujme firma, tak to místo nemá duši. Tady je vidět, že to dělá někdo, kdo to má skutečně rád, a lidé sem chodí s chutí,“ podotýká Bouchal.
To potvrzuje i Veronika Bínová z Pelhřimovska. „Do Žirovnice občas jezdím za známými. Právě oni mi tento doslova ráj na zemi ukázali a musím říct, že mi ihned učaroval,“ oceňuje mladá žena.
Místo s nezaměnitelnou atmosférou před několika lety zaujalo i Přemka Podlahu a dokonce se objevilo v jeho Receptáři. „Když tady byl, tak jsem mu říkal, že bych sem chtěl dostat kotvici. Je to prarostlina, která v jižních Čechách roste jen na svou místech. I tak jsem se ale rozhodl to zkusit, dal ji sem a dnes už mohu říct, že se jí tady daří. Z té mám asi největší radost,“ uzavírá zedník, zahradník, malíř a hradní pán v jedné osobě.
