Obě svatyně pocházejí z druhé poloviny 19. století. Během 19. století se umění a architektura obrací k velkým výtvarným stylům minulosti.

Postupně tak vznikají takzvané neoslohy, založené na principech dřívějších slohů, které zároveň přetvářejí a nově formulují. Neogotické, neo-renesanční nebo neobarokní stavby běžně zahlédneme hlavně v centrech měst, kde rostly nové stavby nebo domy procházely úpravami.

Neorománský sloh inspirovaný architekturou z 11. a 12. století se netěšil tak velké oblibě jako ostatní styly, o to poutavější a neobvyklejší je jeho užití u venkovských kaplí. Důvodem k výběru tohoto stylu mohl být kromě estetického hlediska i úmysl poukázat na starobylé místo pro modlitbu či na dávné kořeny samotné víry.

Církevní stavby v tomto duchu mají symbolizovat pevný Boží hrad a představovat bezpečí a ochranu proti zlu.

Svatyně v Miletíně je pojata jako šestiboká převýšená centrální stavba s mírně předsazeným vstupem.
Hlavním neorománským prvkem je obloučkový motiv, který ji „obíhá" v horní části kolem dokola. Stejný prvek zdobí i věž kaple svatého Jana Nepomuckého v Polesí.

Tam je však neobvyklý sloh umocněn ještě takzvaným ústupkovým portálem půlkruhového tvaru, to znamená zapuštěným vstupem přecházejícím postupně pomocí pravoúhlých ústupků do úrovně zdi. Do ústupků jsou kvůli monumentálnímu účinku vloženy sloupky, které bývaly na bohatších stavbách doplňované sochami.

Rovná plocha nad vchodem bývala v románské době zdobena reliéfem s náboženským motivem.
K charakteristikám tohoto slohu patří i půlkruhová okénka členěná sloupky.

Ty ale u obou kaplí nenajdeme, v okrese je lze vidět na věži humpoleckého evangelického kostela, také inspirované románským slohem. Kaple v Miletíně a v Polesí jsou jedinečnými představiteli tohoto neoslohu v okrese.

Pokud hledáte nevšední a tak trochu romantický cíl své cesty přírodou, můžete vyrazit právě sem.

Anna Hamrlová - Autorka je absolventkou Dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, žije v Rynárci