Jakmile se nahlásil poslední člen týmu Šneci dojdou – ve složení Lukáš Zach, Martin Brávek, Erik Dufek a Dominika Dufková –, objevil se u stolku i hlavní pořadatel Klábosila Radek Hůlka z pionýrské skupiny Svidník. „Tady se podepište a pětatřicítku máte splněnou," prohlásil.

To proto, že první místo mají předem jasné. Už podruhé se do kategorie s nejdelší trasou přihlásili jako jediní. Zadarmo ale výhru Šneci nechtějí.

Neznámo kam

Autobus s prvními týmy odjíždí už v osm večer. Šneci nastupují hned do toho druhého v půl deváté. „Jsou tu Dopijem a pudem, Bramboráci, Tři čuníci, Podle mapy dojdu taky?" zaznívají před každým odjezdem ode dveří autobusu nápadité názvy týmů, které si mají nastoupit.

Nutnou součástí výbavy na cestu je šátek na oči. „Vpravo vidíte Vltavu, vlevo se nám naskýtá krásný pohled na Alpy," hlásí průvodce zájezdu a další z pořadatelů v jedné osobě, co si mohou pod zavřenými víčky členové rozvážených týmů představovat. „Jestli se vám teď zdá, že odbočujeme vpravo, tak je to omyl," snaží se zmást ty z cestujících, kteří počítají odbočky, aby se dopídili, kde budou vysazeni.

První zastávka – les – vystupují týmy pro trasy pětatřicet a dvacet kilometrů. Ještě rozdat potřebné instrukce a autobus už uhání dál.

Šneci rychle pročítají úkoly, které budou muset během své celonoční cesty zvládnout a jejichž splnění zaručí, že ušli, kolik měli. Podle mapy tipují, kde se přibližně mohou nacházet. Důležité je zvolit hned na začátku správný směr. Někdy se to úplně nepovede a člověk v nejbližší vesnici zjistí, že obec vůbec není na jeho trase. Takhle se načítají kilometry.

Šneci ale vyrazili správně. Čeká je deset hodin chůze, proložené zastávkami na jídlo a krátký odpočinek. Nádherná jasná noc poskytuje nerušený klid pro konverzace na nejrůznější více či méně zveřejnitelná témata – která mají dát nočním turistům aspoň na chvíli zapomenout na jejich útrapy, bolístky a dlouhé kilometry před sebou.

„Je až neuvěřitelné, co je pro přežití schopen udělat lidský mozek. Při dlouhodobém odolávání spánku třeba začne odpojovat nepotřebné funkce jako logické myšlení," vypráví v jedné ze smysluplnějších rozprav Erik, co se dozvěděl ze zajímavého dokumentu.

V tuto pokročilou noční hodinu se i Šnekům přestává logické myšlení jevit jako bůhvíjak potřebná mozková funkce. Kdo se zrovna nemusí orientovat v mapě – naviguje Martin Brávek – vystačí si s „pravá, levá, pravá".

Půlnoc se přehoupla před několika hodinami, ale do rozednění je daleko – a do cíle ještě dál.

Erik se spánkový deficit kolem čtvrté hodiny ranní rozhodne řešit – postel mu nahradila dřevěná lavička, obklopená závěsem z vrbového proutí. Zároveň si během deseti minut, které ostatní věnovali svačině, srovnal bolavá záda. „Páteř mám zkroucenou jako šroubovici DNA," prohlásil totiž před usnutím.

Solanum tuberosum

Zbývá projít poslední záchytné body a splnit poslední úkoly. Ty sestávají třeba z kvízů, jež si každý tým musí v různých úkrytech najít. Letošní jubilejní dvacátý ročník Klábosila je věnován Solanum tuberosum neboli bramboru, což se v některých kvízových otázkách odráží. „Jaký vitamin brambory obsahují? Kde v Česku leží obec Brambory?" vyptávají se otázky.

Jiné úkoly zase vyžadují opsat údaje z pomníku na návsi nebo spočítat, kolik oken má konkrétní stavba. To vše aby tým dokázal, že všemi body prošli.

Cíl se na dosah přiblížil v sedm hodin ráno. Pro tým Šneci dojdou je to naprosto rekordní čas. I pořadatelé se divili. „Co my tady budeme celý den dělat, když už jste dorazili?" poukazoval na odpolední příchody týmu v minulých letech Radek Hůlka.

Ve skutečnosti mají ale pořadatelé co na práci. Na Klábosila totiž hned v sobotu navazuje další akce – Koolečkárna, jejíž účastníci se po černovickém okolí porozhlédnou zase na kolech a za bílého dne.

A navíc se i po návratu Šneků někde v terénu ještě potuluje šest lidí, které v pátek vysadil poslední autobus až kolem jedenácté hodiny a jimž se zatím nepovedlo cestu zpět najít. Snad se brzy ukážou, ale z nějakých tří set sedmdesáti účastníků dvacátého Klábosilova nočního přesunu by to byly zanedbatelné ztráty.

Dominika Dufková