Skoro jako zázrakem ale nepršelo a na startu se mezi půl sedmou a půl osmou večer sešly bezmála tři stovky lidí. Nejen z Božejova, ale i ze širokého okolí.
Jak záhy zjistili, od božejovské hospody vedly všechny trasy kolem koupaliště a lesem k vesnici Drážďany, kam ale došli jen ti, kteří si ze tří tras, čtyřkilometrové, devítikilometrové a třináctikilometrové, vybrali tu nejdelší. Pár desítek takových se našlo.

Možná ve vícero skupinkách jdoucích třetí trasu tak po pár kilometrech padl dotaz: „Tak jsme v Drážďanech, půjdeme do Mnichova?" Místo Mnichova ale pochod pokračoval přes Vlásenice-Drbohlavy.

Houby rostou, přesvědčili se

Pořadatelé zajistili účastníkům výšlapu i občerstvení. Na záchytných bodech je vítali čajem a chlebem se solí. Les navíc skýtal možnost nasbírat si pár hub či v případě nutnosti nejvyšší použít lopuchový list – samozřejmě bez berušky –, a tak cestu všichni zvládli bez obtíží. Ani k bloudění nebyl nikdo odsouzen, ačkoli směr ukazující šipky zbylé na rozcestích zřejmě z minulých ročníků mohly trochu mást. O to byla cesta dobrodružnější.

Některým to ale nestačilo, a rozhodli se proto dát si trasu opačně. „Co to je za protest?" zaznělo při setkání dvou skupinek, z nichž šla každá jiným směrem. „My jdeme obráceně," odpověděl mluvčí „zmatené" skupinky. Na zbytečnou otázku, zda celou trasu, zavtipkoval. „Ne, jenom půlku," usmál se.

V cíli se u ohýnku opékaly špekáčky

S dobrou náladou se všichni většinou ještě za světla nebo jeho posledních zbytků sešli zpátky u božejovského koupaliště, kde za po cestě nasbíraná razítka obdrželi u ohýnku špekáček. „Loni, kdy se vydařilo počasí a přišlo rekordních více než pět stovek lidí, se buřtů a chleba pomalu ani nedostávalo," zavzpomínal starosta Božejova Ladislav Brož. Účast na letošním třiatřicátém ročníku podle něho ale nebyla nijak podprůměrná. „Kolem tří stovek lidí, možná něco málo přes, tu bývá pravidelně," podotkl starosta.