Nyní má doma dva a půl ročního Filipa, dvanáctiletou Sandru, šestnáctiletou Andreu, devatenáctiletého Michala a dvaadvacetiletého Patrika. Jejich rodinou „prošlo" třináct dětí, z toho čtyři vlastní a devět přijatých. Některé už založily své rodiny a tak Dietrichovi už mají tři vnoučata.

Vánoce trávíme asi jako každý. Připravujeme dárky, cukroví a hlavně děti se moc těší. Většinou každý rok jedeme s ostatními pěstouny a jejich rodinami do jihlavského bazénu, kde si užíváme.

Štědrý večer trávíme u stromečku s dětmi. Ty už dospělé mají svou rodinou a tráví Štědrý den samy, ale s těmi se třeba navštívíme jindy. Na večeři se domluvíme, co se bude vařit, ale většinou dělám brambory a kuřecí řízek, protože děti nemají rády bramborový salát ani ryby. Rybí polévku také neděláme, tu nemám ráda ani já.

Děti mi hodně pomáhají, na Štědrý den se hlavně ty velké ujmou příprav a nachystají stůl nebo obalují řízky.
Nejsme zastánci televize, nekoukáme na žádnou vánoční pohádku, ale jdeme třeba na procházku nebo tatínek pro děti připraví poklad, ve kterém jsou různé dobroty a ty schová na zahradě nebo v lesíku. Děti poklad hledají pomocí papírků s rébusy. Když je vyřeší, najdou tam další zašifrovanou cestu směřující je k pokladu. Vždy se na to moc těší a starší děti to také baví. Potom si doma povídáme a jsme prostě spolu.

Vánoce jsou pro mě klidné svátky, neřeším žádný velký úklid, pečení a nakupování. Samozřejmě si doma poklidíme, aby to pro nás bylo příjemné, ale žádný předvánoční úklid neřeším. Dárky nakupuji po celý rok a potom jsem v klidu. Spíše beru Vánoce jako čas, který mohu trávit se svou rodinou – ráno si pospíme o trochu déle, povídáme si a hlavně odpočíváme. (dš)