Pracovala totiž v mateřské školce a odmalička se zajímala o psy. Navíc velice obdivuje dobrovolné hasiče. „Jsou to obyčejní lidé, kteří pomáhají druhým a nemyslí při tom na peníze," řekla uznale Květa Kasalová.

Úcta k hasičům a vášeň pro psy ji pak vedly k tomu, aby 
v Želivě před pěti lety založila Sbor dobrovolných hasičů Želiv 2 – psovodi. Nyní tento sbor sbírá jeden úspěch za druhým, a to i přesto, že splnění podmínek, na nichž stojí jeho existence, je pro všechny členy sboru velice fyzicky i psychicky náročné. Více Deníku prozradila jeho současná starostka, již zmíněná Květa Kasalová.

Jak jste se dostala k psovodům?
To se vyvíjelo postupně. Odmalička jsem se kolem psů pohybovala. Dříve ale nebyla možnost studovat kynologii tak, jak je to dnes. Kvalifikaci jsem tak získávala jako samouk, z knih, časopisů 
a hlavně z praxe se psem 
ze cvičáků a výcvikových táborů.

V současné době se věnujete se svými psy „záchranařině". Bylo tomu tak vždy?
Nebylo, dříve jsem dělala takzvané obrany. Líbily se mi, a navíc jsou pro německého ovčáka, kterého mám, typické. Je ale těžké sehnat figuranty. Později jsem s obranou skončila. Hodně mě mrzí, že psovodi psů obranářů mnohdy zavrhují psy záchranáře, 
z toho důvodu, že nekoušou, 
a nazývají je posery. Přitom 
to ale není pravda, psi záchranáři jsou psi sebevědomí 
s bezvadnou kondičkou 
a s výbornými pachovými vlohami.

Jaký je tedy rozdíl mezi psy záchranáři a psy obranáři?
Psi záchranáři nesmí být agresivní vůči lidem. Jejich přítomnost tak vyštěkávají, kdežto pes obranář se učí zadržet osobu na cvičný rukáv. Ale správně vycvičený obranář také není agresivní. 
I obrany jsou sportovní vyžití a mají svá pravidla. V našem sboru má několik našich psů, včetně mé feny, zkoušky 
z obran.

Mohla byste stručně popsat, 
jak vypadá výcvik budoucího záchranářského či obranářského psa?
Důležité je, že se člověk musí věnovat svému psovi především individuálně doma, minimálně dvakrát týdně. A pak se pes socializuje 
na některém cvičáku s ostatními psy. Vzdělává se i psovod pod vedením zkušeného výcvikáře. My společná cvičení pořádáme většinou jednou týdně. Vždy se domluvíme, kam půjdeme, a zde procvičíme poslušnost, hlavně tedy povely, obraty u nohy, překonávání překážek a tak dále. 
Až poté trénujeme pejsky podle jejich specializace. Pokud se úplný laik rozhodne, že si pořídí pejska, je dobré, aby mu někdo zkušenější poradil.

Funguje to tak, že si člověk pořídí štěňátko a řekne si, že ho naučí třeba záchranu na vodní ploše?
To rozhodně ne. Psovod 
by měl během cvičení zjistit, 
k čemu jeho pes má vlohy, 
a podle toho mu vybrat specializaci. Nicméně všestranný výcvik pes absolvovat musí. Dobří budou ale jen tehdy, pokud majitel dokáže využít schopností svého psa.

Mohla byste tedy nastínit, 
na co všechno lze u psovodů získat specializaci?
Už jsem zmiňovala rozdíl mezi psy obranáři a záchranáři. Oba druhy cvičí poslušnost a stopují. Psi záchranáři stopují dokonce v těžším terénu a často s mnohem starší stopou. Obranáři jsou pak cvičeni v obraně, kdy zadržují pachatele a trénují zákusy 
na rukáv. Záchranáři potom mohou dosáhnout kvalifikace podle třech zkušebních řádů, a to mezinárodního IRO, Národního zkušebního řádu Svazu záchranných brigád 
a Zkušebního řádu pro hasiče. Každý tento řád se dále ještě dělí na pět specializací: stopařské, sutinové, plošné, vodní a lavinové zkoušky. Vrcholem výcviku jsou atesty a ty 
se musí obnovovat každé dva roky.

Na co se specializuje Sbor dobrovolných hasičů 2 Želiv – psovodi?
Hlavně na sutiny a plochy, 
i když se snažíme každého našeho psa seznámit se všemi směry. Ještě se pokoušíme 
o rozvoj stop a rádi bychom cvičili i vodu, jenže bohužel nemáme raft. A na laviny některou zimu nemáme sníh.

Pokud by měl někdo z laické veřejnosti zájem vstoupit 
do vašeho sboru, co by pro to musel udělat?
Nejlepší by bylo, aby se zájemce přijel podívat na náš výcvik bez psa a zkusil nám dělat pomocníka, figuranta, při ukrývání osob. Mezitím 
by chodil se svým psem na některý cvičák. Pes by měl umět alespoň základní povely a jeho pán by zase měl mít zájem pomáhat druhým. Časem bychom jeho psa zařadili 
do výcviku začátečníků.

Jelikož jste dobrovolníci, tak předpokládám, že vaši členové mají svá stálá zaměstnání a rodiny. Je hodně náročné to všechno skloubit?
Je, hlavně časově. Také je důležitá podpora rodiny. Navíc je to poměrně drahý koníček, protože musíte počítat 
s veterinou a kvalitní krmení také není nejlevnější.

Co vás na práci u psovodů baví nejvíce?
Nejhezčí na tom je to, když vidíte, že vašeho psa ta práce baví, když se těší na výcvik, když mu to jde a dělá to s chutí. O to větší radost pak máme my z jeho výkonu.

K jakým akcím může váš dobrovolný hasičský sbor vyjíždět?
Většinou jezdíme různě 
po okolí s ukázkami záchranářského výcviku. Pokud se někdo ztratí a my jsme osloveni s žádostí o pomoc, tak k takové akci může vyrazit jen atestovaný pes. Také se můžeme zúčastnit jako občani-dobrovolníci, nebo můžeme vyjet jako hasiči se psy, protože máme hasičské zkoušky, ale k tomu nám musí dát povolení náš nadřízený.

Jak náročné jsou atestace?
Podmínky vypisuje Ministerstvo vnitra generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR a jsou velice přísné, proto je nás v republice tak málo (čtyři sbory dobrovolných hasičů – psovodů, poznámka redakce). Každá taková zkouška je ale i o štěstí 
a mnohdy to nezkazí pes, ale psovod, a o to je to smutnější. Navíc pro nás platí stejná kritéria jako pro profesionály, proto se snažíme psovody přiblížit policejnímu výcviku, ale někteří to holt vzdávají. Ani vybavení nemáme srovnatelné s profesionály, chybí nám například slaňovací zařízení.

Ale přesto sbíráte úspěchy…
Třeba na jaře jsme měli bláznivý nápad přihlásit se 
na nultý ročník soutěže Rescue patrol, kterou pořádá Česká Kamenice. Po různých peripetiích tam nakonec odjela soutěžit trojice Tomáš Pípal, Marie Klůsová a hostující psovodkyně z Brna. Závod se skládal ze tří částí – vyhledávání v sutinách a na ploše, slaňování se psy a první pomoc. Naše jednatelka Marie Klůsová se svým zlatým retrívrem Ronem nejlépe vyhledávali, a tak vyhráli titul Nejlepší práce psa v sutinách. Celkově obsadila třetí místo 
a náš tým místo deváté. Ze závodu si naši účastníci odvezli cenné zkušenosti a radost 
z toho, že evidentně cvičíme dobře. Jen to slaňování nám to trochu pokazilo. To zatím necvičíme, protože k tomu nemáme pomůcky.

A jakou odměnu si od vás odnáší vaši čtyřnozí přátelé, když se jim takto daří?
Klasicky dostanou pamlsek, nějakou nevšední dobrůtku, například tlačenku, kvalitní maso nebo dršťky. Máme i speciální recept 
na játrovou buchtu, do níž přijde půl kila hovězích jater, čtyři vejce, jeden až dva hrnky mouky a dvě až tři lžíce sádla nebo oleje. Vše se pak rozmixuje a upeče. Od pamlsků ovšem časem ustupujeme, 
aby si pak psi nevšímali masa v terénu, a odměňujeme je spíše hračkou.

Na pětileté výročí sboru, 
14. dubna, jste v Želivě pořádali akci pro veřejnost. Jak ji hodnotíte?
Pozvali jsme k nám ještě dobrovolné hasiče z Košetic 
a Lukavce a oslavili to takovým závodem. Chtěli jsme předvést spolupráci hasičů 
a psovodů, při které psovod 
se psem nahlásil osobu, 
a hasiči ji poté vyprošťovali. Figuranti navíc byli nalíčeni tak, že skutečně vypadali jako zranění. Myslím, že akce měla u lidí úspěch, a proto bychom něco podobného chtěli uspořádat příští rok.

Máte s psovody ještě do budoucna nějaké plány či sny, kterých byste ráda dosáhla?
Usiluju o zlepšení výkonů našich psovodů, o zvýšení jejich kvalifikace a vzdělávání. Ráda bych pozvala zkušeného výcvikáře, dále pak uspořádáme školení první pomoci 
a nacvičíme slaňování. Možná si pořídíme raft nebo člun. 
A také bychom rádi chtěli více spolupracovat s policií. A poslední komplikací jsou sutiny. Byli bychom opravdu vděční každému, kdo by nás pustil 
do neobydlených prostor, 
kde bychom mohli trénovat.

Květa Kasalová
Květa Kasalová bydlí v Želivě. Vystudovala střední pedagogickou školu a pracovala jako ředitelka mateřské školky v Želivě 
a Senožatech. V současné době je v důchodu. Je rozvedená a jejím velkým potěšením, které jí dělá radost, jsou prý její dvě vnučky. U Sboru dobrovolných hasičů Želiv 2 – psovodi působí jako starostka. Chová fenu německého ovčáka. Během své sportovní činnosti složila dvakrát Zkoušku všestranného výcviku druhého stupně a Zkoušku IPO 3. Ze záchranářského výcviku splnila několikrát všechny zkoušky prvního stupně, v sutinách 
a plochách dosáhla druhého stupně (v plochách má i mezinárodní B) a dále pak složila zkoušku sboru dobrovolných hasičů v plošném vyhledávání. Letos v září si z Kaznějova 
u Plzně přivezla se svojí fenou Garou atest Ministerstva vnitra generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR 
v sutinovém vyhledávání. 
Ve svém volném čase se věnuje také organizováním akcí typu pohádkový les a fotografování.

Psovodi - Želiv
Sbor dobrovolných hasičů Želiv 2 – psovodi byl založen v roce 2008. V současné době má třináct psovodů, z nichž každý má jednoho nebo dva psy. Psovodi zároveň působí jako figuranti 
při cvičení. Kromě nich ke sboru patří ještě dva pomocníci.

Aneta Slavíková