Nejnebezpečnější je vedle klíšťové encefalitidy tzv. lymská nemoc neboli borelióza. Na Vysočině se touto nemocí každoročně nakazí stovky lidí.

Občanské sdružení Borelioza.CZ uspořádalo v pelhřimovském hotelu Slávie seminář s tématem Lymeská borelióza. Zeptali jsme se místopředsedy občanského sdružení Petra Dymáčka.

Co bylo důvodem k uspořádání semináře a jeho cílem?

Léčba boreliózy je podceňována a lékaři nemoc často bagatelizují, zvláště ti, kteří se s jejími nejhoršími podobami nesetkávají často. Řada z nich ani neví, co všechno dokáže a jaké potíže způsobí, zejména v chronické podobě. Borelióza je zákeřná v tom, že se šíří v těle pomalu a mnohdy i nepozorovaně a příznaky jsou těžko identifikovatelné. Pokud člověk nemá červenou skvrnu několik dní až týdnů po odstranění klíštěte, ani nemusí vědět, že se nakazil. Skvrna se vytvoří jen asi u poloviny případů. Pokud se ihned borelióza nevyléčí dostatečnou dávkou antibiotik, přechází do chronicity a způsobí závažnější potíže. Cílem semináře bylo zvýšit mezi lékaři povědomí o nemoci, o tom, co dokáže a jak ji léčit.


Řada lidí se domnívá, že se borelióza vyléčí za dva týdny užíváním antibiotik. V čem je podle vás problém? Proč se někdo uzdraví a jiný ne?

Ano, lékaři dnes ordinují na časnou nákazu boreliózou antibiotika na 10 až 14 dní, mnohdy ani to ne, i když jim to ukládá doporučený postup. Často nepřihlížejí k faktu, že každý pacient je jiný a má jiný imunitní systém. K nemoci je třeba přistupovat individuálně a pacienta léčit až do vymizení příznaků, protože borrelie mají dlouhý životní cyklus a rozmnožují se velmi pomalu. I po léčbě je třeba pacienta sledovat. To dnes zajistí jen málokterý lékař, navíc ne každý praktický lékař rozumí testům z laboratoře tak, aby věděl, co který parametr znamená. 


Po praktickém lékaři ale asi není možné chtít, aby každou diagnózu znal tak podrobně…

Ideální by bylo, kdyby se pacientů, kteří jsou i po letech přeléčování antibiotiky nemocní, ujali odborníci ze specializovaného zařízení, jaká jsou třeba v Německu. O jeho vznik u nás jako sdružení usilujeme.


Vraťme se ale k léčbě čerstvě nakaženého pacienta. V čem spočívá její úskalí?

Včasnou a spolehlivou diagnózu provází mnoho úskalí. Je to nejen různorodost příznaků, ale i nespolehlivost a nízká záchytnost používaných testů. Přisáté klíště by člověk měl odstranit co nejdříve. Čím déle je přisáté, tím pravděpodobnější je přenos nákazy. Místo s klíštětem je třeba zakápnout jodovou desinfekcí, pak klíště vyviklat pinzetou nebo speciální kartou, a místo vpichu znovu vydezinfikovat. Dál je třeba sledovat, jestli se netvoří červenofialová skvrna. Ta se ale někdy může objevit i kdekoliv jinde na těle nebo může být atypická. Často se tvoří i delší dobu po přisátí klíštěte, několik dnů až týdnů, vzácně i měsíců. Obvykle bývá větší než pět centimetrů a může trochu hřát a svědit. Nemusí mít vždy typický vybledlý střed. Při objevení skvrny už je jasné, že jde o boreliózu a je tedy nutné nasadit antibiotika. Lékař nemusí čekat na žádné další testy, protože protilátky se v krvi začnou tvořit až čtyři až šest týdnů po přenosu nákazy. Asi u poloviny nakažených se ale žádná skvrna neobjeví. Pak je třeba sledovat, zda se nedostaví podezřelé „chřipkové" příznaky v podobě zvýšené teploty, bolesti kloubů, svalů, hlavy, zimnice, malátnosti, schvácenosti, nadměrné únavy, a to i tehdy, kdy místo přisátí vypadá normálně. Tehdy by člověk měl navštívit lékaře. A lékař by měl věděl, jak onemocnění léčit.


Jak lze rizika nákazy minimalizovat a před klíšťaty se chránit?

Všem lze doporučit, aby před pobytem v přírodě aplikovali na oděv i pokožku silné repelenty s dostatečným obsahem permethrinu, respektive deltamethrinu a vyhýbali se pohybu ve vysoké trávě a v listnatých křovinách s bohatým podrostem.

Eva Šebestová