Na rybářských závodech na Moravě se mu podařilo nalákat osmadvacetikilového kapra o délce sto deset centimetrů. „Neříkám, že chytit tak velkou rybu v soukromém revíru je nějaké umění, ale pro mě je radost, že jsem takového kapra vůbec mohl vidět," řekl skromně humpolecký rybář, který na závody vyráží se svým kamarádem Antonínem Svobodou. Ryby chytají jako dvojice pod jménem Cripell team. Rybaření je pro ně velkou vášní, mají vlastní rybářská trička a týmovou vlajku.

Pochlubte se, kdy, kde a jak jste trofejního kapra ulovil?
Bylo to v půlce srpna v soukromém revíru na Moravě, kde se konaly padesátihodinové rybářské závody dvojic. Nalákal jsem ho na plovoucí boilies metodou Zig Rig, což je chytání ve vodním sloupci, na 2,5 metrový návazec. Majitel revíru, když se dozvěděl, že jsem kapra vylovil, mi gratuloval a prozradil, že tam má ještě většího, třicetikilového kapra, ale toho prý někdo chytne tak jednou za pět let. Shodou okolností mému kaprovi prý říkají Karel, takže Karel chytil Karla. (smích)

Jaké rekordní ryby jste až do poloviny srpna měl na kontě?
Největší je asi vyza, ta měřila 162 centimetrů a vážila šestatřicet kilo. Vyzy jsou všežravci a jsou to velice citlivé ryby, takže po zdolání se musí co nejšetrněji vrátit do vody a někdy je potřeba je po vyčerpávajícím souboji takzvaně rozdýchat. Když jsem té své asi dvacet minut pomáhal ve vodě, aby se rozplavala, volali na mě chlapi, kteří stáli na břehu: „Karle, nemáš náhodou v kalhotách mobil nebo peněženku?" Samozřejmě, že jsem tam měl oboje. O mobil jsem přišel a peníze jsem usušil.

Je nějaký rozdíl mezi chytáním kaprů a třeba sumců? A vy jste spíš kaprař, nebo sumcař?
To je obrovský rozdíl. Chytání kaprů a sumců je něco úplně jiného, už jen co se týče vybavení. Já se specializuji na kapry.

Jak často vyrážíte na ryby?
V podstatě skoro každý den. Buď jezdíme s Tondou na závody, nebo jen tak s mým kamarádem a velkým učitelem, který mě k rybaření přivedl, Františkem Ščepkou k vodě. Vyrážíme na Trnávku nebo na Sedlickou přehradu. Osobně nejraději rybařím na Trnávce.

Dá se i na Trnávce chytit výstavní kousek?
Určitě. Třeba loni se tam kamarádovi Aloisi Pinerovi 
z Humpolce podařilo ulovit dvacetikilového kapra. Nevýhoda je v tom, že na Trnávce, jako na většině svazových vod, je zákaz čtyřiadvacetihodinového chytání. Velké ryby ale většinou berou pozdě večer a brzy ráno. I proto s týmovým kolegou preferujeme spíše soukromé revíry, což někteří rybáři neuznávají 
a říkají, že chytit velkou rybu v soukromém není tak těžké. Ale kdo má v dnešní době čas třeba deset dní jen krmit a poté doufat, že vůbec bude mít záběr? Jsou třeba tací, kteří rybaří celý život, ale neviděli většího než desetikilového kapra.

Takže se dá říct, že rybaření je vaším největším koníčkem?
To určitě. U vody si užívám relax, blízkost přírody a pohodu. Na závodech se setkáváme s kamarády, se kterými je pořád o čem si povídat. Nejraději chytám na podzim, to je nejkrásnější období. Nejdůležitější je pro mě záběr, takže mám radost i z menší ryby a nemám potřebu lovit jen ty obrovské. Je to ale i velice časově a finančně náročný koníček.

A jíte ryby, nebo je jen pouštíte?
Ano, jím. Chutná mi třeba vyuzený amur nebo kapr po mlynářsku. Na druhou stranu bych v kuchyni nikdy nezpracovával kapra nad deset kilo.

Několikrát jste zmínil, že s Antonínem Svobodou pravidelně jezdíte na závody…
Ano, náš tým se jmenuje Cripell team, vyslovujte kripl tým, což na soutěžích vzbuzuje mírné rozpaky. Organizátoři se smějí a ptají se nás, jak to mají vyslovit, aby nás náhodou neurazili. Pojmenovali jsme se tak s nadhledem vůči našim zdravotním problémům. Už se nám podařilo kolikrát vyhrát, máme hodně pohárů. Pořád ale říkám, že rybaření je hlavně o štěstí.