Přes dvacet let se věnuje převýchově problémových psů. Rád poradí i lidem, kteří si se svými čtyřnohými miláčky nevědí rady. A těch se u něj na Vlčárech vystřídá opravdu hodně.

Jak sám říká: „Vzájemné neshody mezi člověkem a psem pramení hlavně z toho, že si spousta lidí pořídí psa, na kterého často nestačí,“ upozornil Desenský.

S jakými problémy k vám lidé své čtyřnohé psí miláčky vozívají nejčastěji?

Většinou jsou to případy, kdy je pes agresivní na lidi nebo na jiné psy. Taky se dost často objevuje problém, kdy pes trpí panickým strachem.

Jak taková návštěva u Vás vypadá?

Lidé ke mně přivezou pejska s nějakým problémem. Každý případ je hodně individuální, protože každý pes je jiný. Nejdřív musím zjistit příčinu potíží. Pak majitelům vysvětlím, co mají se psem dělat, aby byl zase v pohodě. A pak s pejskem zase odjedou domů.

Několik pejsků tu ale máte na delší dobu.

To jsou ty nejtěžší případy. Většinou agresoři, kteří někoho pokousali. Musím je naučit, co smějí a nesmějí dělat, aby mohli normálně žít s lidmi. Pak se jim pokouším hledat nové páníčky.

Daří se vám to?

Velmi šatně. Psa, který někoho pokousal, si nemůže vzít do péče jen tak někdo. Musí vědět, do čeho jde a dodržovat určitá pravidla. Pokud toto nesplní, pes klidně může začít kousat znovu. Každého, kdo si ode mě chce psa vzít, si pořádně vyzpovídám, abych věděl, co je zač a jestli soužití s takovým psem zvládne.

Jakou metodou vlastně psy převychováváte?

Základem všeho je důvěra a vzájemný respekt. Pokud pes dělá to, co po něm chci, jsme kamarádi. Pokud to nedělá, nebudu na něj samozřejmě nijak tlačit, ale naučím ho, aby mě poslouchal. Neméně důležité také je, aby mi pes rozuměl. Když po něm budu chtít něco pro něj nesrozumitelného, může se velmi rychle stát, že mě pokouše.Takže se pokud možno snažím co nejvíc přizpůsobit jeho stylu myšlení a gest. To pak převádím do lidského jazyka a povelů.

Kolik kousanců už jste si za svou praxi vysloužil?

To už bych teď asi nespočítal. Už si ani nepamatuji, který pes mě kousnul naposledy. Většinou už mám každého pejska, se kterým pracuji předem přečteného, takže vím, kdy ucuknout. Poznal jsem hranice, za které až můžu zajít.

Při převýchově používáte řekněme i metody oko za oko, zub za zub.

Pokud je to opravdu nutné, tak když mě pes kousne, kousnu ho také. Nebo na něj cením zuby. Ale takové „kruťárny“ praktikuji pouze ve výjimečných případech. Stačí, že se k nim uchylují ti psi. Já se je to snažím naopak odnaučit a vysvětlit jim, že mohou fungovat i bez agrese.

Povězte, jak se dá naučit psí řeč?

Jednině dlouholetou prací se psy.Mně už jich za ta léta prošlo rukama hodně a od každého jsem se něco nového naučil. Zjišťoval jsem, jak se psi chovají. A bral jsem si na starosti takřka neřešitelné případy. Myslím, že dneska už se najde hodně málo problémů, které mě dokáží překvapit.

Kterého psa můžeme označit za neřešitelného?

Pro některé lidi je neřešitelné už to, že jim jejich pejsek očurává boty a oni ho to nedokáží odnaučit. Jiní si zase pořídí psa, kterého nezvládají, je agresivní a oni se bojí i jít k němu do kotce. Takoví psi se pak v lepším případě dostanou ke mně, v horším případě na utracení.

Čím to podle vás je, že lidé a psi společně nedokáží žít bez problémů?

Spočívá to hlavně v tom, že si v dnešní době může psa pořídit prakticky úplně každý. Lidé chtějí mít doma nějakého čtyřnohého společníka. Kámen úrazu nastává ve chvíli, když si někdo pořídí psa, jehož výchovu nezvládne. Pokud někdo uvažuje o pořízení čtyřnohého kamaráda, měl by si vhodné plemeno vybírat s velkým rozmyslem. Zvážit, jestli bude mít dostatek času vychovat třeba vlčáka, nebo jestli pro něj není lepší pořídit si menšího psa.

Chování psů jste se učil i od vlků, že ano?

Ano. Pozoroval jsem je v zajetí. Protože v přírodě se tohle zvíře už příliš často potkat nedá. Dokonce jsem jednou mohl i pracovat s ochočenou vlčicí, která reagovala na povely.

Jednoho máte i tady ve Zlátence. Jak se k vám dostal?

Pořídil si ho jeden pán ze Slovenska. Vzal si ho ze zoologické zahrady. Brzo ale zjistil, že na něj nestačí. Tak mi ho více méně daroval. Do zoologické zahrady, odkud pocházel, se vrátit nemohl. Jeho otec totiž zakousl jeho dva bratry, takže by ho asi čekal stejný osud.

U vás ho čeká slušné dožití.

Ano. Myslím, že jsme se docela sžili. Postavil jsem mu prostorný výběh. Společnost mu tam dělá jedna z mých fenek, se kterou se skamarádil a hrají si spolu. Jinak je docela plachý.